Článek
Odchod z oslavy
Stalo se to úplně nenápadně. Žádná trapná situace, žádné očividné narážky. Právě proto mi to došlo až zpětně. Byli jsme na rodinné oslavě. Nic velkého, jen oběd, pár lidí, klasika. Ke konci se mě švagr zeptal, jestli nechci pomoct odnést věci do auta. Řekla jsem, že to zvládnu. Mávl rukou, že stejně jde ven, tak že půjde se mnou.
Cestou mi vzal tašku z ruky, i když nebyla těžká. Řekl, že přece nebude koukat, jak se tahám. Zasmála jsem se a neřešila to. Přišlo mi to normální. Přehnaně galantní možná, ale pořád v mezích. U auta se ale nezastavil. Začal se ptát, jak se mám, jestli jsem spokojená, jak to mám doma. Odpovídala jsem automaticky, bez přemýšlení. V té chvíli jsem pořád byla v módu rodinné akce. Nehledala jsem v tom nic jiného.
Společný odjezd
Pak navrhl, že mi pomůže i s vyložením. Znovu jsem řekla, že není potřeba. Trval na tom. Tak jsem to nechala být. Jeli jsme každý zvlášť, ale on přijel skoro hned po mně. Přišlo mi to zvláštní, ale pořád ne dost na to, abych to zastavila.
U mě doma se rozhlížel víc, než by musel. Komentoval byt. Říkal, že je to hezké. Že působí útulně. Nabídla jsem mu vodu a těšila se, až zase odejde. Místo toho si sedl a pokračoval v povídání. Už to nebylo o věcech. Spíš o mně. Řekl mi, že jsem jiná než ostatní. Že působím klidně. Že se semnou dobře baví. Tyhle věty zněly samy o sobě nevinně, ale dohromady už ne. Začalo mi to být nepříjemné. Ne proto, že by řekl něco vyloženě špatného. Ale proto, že jsem cítila směr, kterým to jde.
Uvědomění
Rozloučili jsme se normálně. Bez scén. Bez trapasu. Až když jsem zavřela dveře a zůstala sama, došlo mi to celé. Jak se ke mně nakláněl. Jak si hledal záminky, aby zůstal. Jak ta pomoc vlastně vůbec nebyla potřeba.
Nejhorší nebylo to uvědomění samotné. Ale to, jak hloupě jsem se cítila. Že jsem to nepoznala dřív. Že jsem si říkala, že přeháním. Že jsem radši byla milá, než abych byla nepříjemná. Od té doby si dávám větší pozor. Ne na cizí muže. Ale na situace, kdy někdo nabízí víc, než je potřeba. A tváří se, že to dělá jen tak. Protože někdy nejde o pomoc. Jen o záminku.
