Článek
Pohoda na pláži
Synovi je třicet, ale já ho beru pořád jako toho klučinu, o kterého jsem se starala. Už s námi nebydlí skoro 10 let. Je to takový samorost, ale máme super vztah. Tohle léto syn odjel s přáteli na dovolenou k moři. Tento rok to měl náročné, takže jsem mu dovolenou přála a doufala jsem, že si pořádně odpočine.
Odjeli na 14 dní a on mi každý druhý nebo třetí den psal. Posílal fotky a psal co dělají, co měli k jídlu nebo co viděli. Jeden den mi však přišla fotka, kde pózoval na pláži. Kolem něj lehátka a slunečníky, taková klasika od moře. Měl velké sluneční brýle a slaměný klobouk. Na fotku jsem se zadívala a když jsem se dívala blíže na ty jeho brýle všimla jsem si něčeho, co bych nejradši nikdy neviděla.
To snad ne
V odraze brýlí byla žena. Bohužel z fotky bylo možné rozpoznat o koho jde. A tou ženou byla Markéta. Markéta, která mě připravila o manžela. Moje bývalá nejlepší kamarádka, do které se můj muž zamiloval a opustil mě kvůli ní. Od té doby jsem o ní neslyšela a naštěstí jsem ji ani neviděla. Až doteď.
Doufala jsem, že je to nějaký omyl nebo že špatně vidím. Nebo náhoda…cokoliv. Vymýšlela jsem v hlavě různé scénáře. Každý méně pravděpodobnější než ten předchozí. Ta žena mi zničila vše, co jsem milovala nejvíc na světě. Když se syn vrátil z dovolené dojel ke mně a vyprávěl co všechno zažili. Asi na mně poznal, že se něco děje. Nechtěla jsem dělat uraženou, tak jsem mu řekla všechno co jsem viděla. A on se mi přiznal.
Už to nebude jako dřív
„Promiň, mami, Markéta je teď moje přítelkyně.“ Když mi to řekl, skoro jsem omdlela. Zatočila se mi hlava a zmohla jsem se jen na to říct: „To nemyslíš vážně…“ Bylo mi hrozně. Věděl jakou hroznou bolest mi způsobila a stejně má tu drzost s ní začít chodit. Naprosto jsem v něj ztratila důvěru. A nejvíc mě na tom mrzelo, že mi to ani nebyl schopný říct. Kdybych ji nepoznala na té fotce, tak kdoví, jak dlouho by to tajil.
Od té doby se všechno změnilo. Voláme si jen zřídkakdy a napíšeme si jednou za týden, jestli jsme v pořádku. Nenutím ho, aby si vybral buď já nebo ona, na to nemám právo. Ale rozhodně nemůžu dělat, že se nic neděje. Stále to bolí.
