Článek
Šťastné manželství
S manželem jsme spolu byli deset let. Myslela jsem, že po tolika letech se už nemáme čím překvapit. Znali jsme své zvyky, nálady, slabé i silné stránky. Poslední rok jsem si ale začala všímat změn. Přicházel domů později, často unavený a podrážděný, a když jsem se ptala, co se děje, vždycky měl připravenou stejnou odpověď: „V práci je toho moc, musíme dohánět termíny.“
Zpočátku jsem mu věřila. Věděla jsem, že jeho firma prochází náročným obdobím. Jenže postupně se jeho přesčasy prodlužovaly. Domů chodil i po desáté večer, a když jsem mu volala, jen zřídkakdy mi to vzal. Tvrdil, že je na poradě, nebo že sedí s kolegy a řeší projekty. Začala jsem mít nepříjemný pocit, že se něco děje.
To se mi nezdá
Zlom nastal, když jsem jednou náhodou potkala jeho kolegu ve městě. Zeptala jsem se, jestli dnes budou zase v práci dlouho. Podíval se na mě překvapeně a řekl: „Ale on už před hodinou odcházel, říkal, že má něco zařídit.“ V tu chvíli se mi sevřel žaludek. Druhý den jsem si všimla, že v jeho saku je účtenka z restaurace, na které byly dvě částky za jídlo a to přesně v době, kdy měl být v práci. Rozhodla jsem se, že musím zjistit pravdu.
O pár dní později jsem ho nenápadně sledovala. Nešel do kanceláře, jak tvrdil. Místo toho zamířil do bytu na druhém konci města. Když jsem po chvíli zazvonila, otevřela mi mladá žena, odhadem o patnáct let mladší než já. V očích měla překvapení a zmatení, ale než stačila něco říct, objevil se za ní můj manžel. Stál tam v domácím oblečení, jako by se právě vrátil domů.
Rozvádíme se
Ukázalo se, že s tou ženou žil už několik měsíců. Měl tam svoje věci, trávil u ní večery i víkendy, když jsem si myslela, že je v práci. Prý ji potkal na služební cestě a nějak to mezi nimi vzniklo. Snažil se vysvětlovat, že nechtěl opustit mě ani rodinu, ale potřeboval únik z reality.
Byla jsem v šoku. Nejen z nevěry, ale z toho, že dokázal vést dva životy tak dlouho, aniž bych něco poznala. Ještě ten večer jsem ho požádala, aby si sbalil věci. A i když to bolelo, věděla jsem, že s člověkem, který umí takhle lhát, už žít nechci.
