Článek
První setkání
Náš syn Patrik už žije vlastní život, má práci, bydlí ve svém a domů jezdí jen občas. O to větší překvapení bylo, když nám volal, že by nás rád navštívil i s novou přítelkyní. Prý jsou spolu teprve pár měsíců, ale že je jiná než všechny předtím. Samozřejmě jsme byli zvědaví. Připravila jsem večeři, manžel koupil víno a těšili jsme se, že poznáme někoho, kdo je možná do budoucna ta pravá.
Přijeli na minutu přesně. Jeho přítelkyně Klára byla na první pohled milá, upravená, možná trochu moc sebevědomá. Sedli jsme si ke stolu, probíraly se běžné věci, práce, bydlení a všechno možné. Všechno bylo zdvořilé a v pořádku. Až do chvíle, než jsme otevřeli druhou láhev vína a rozhovor se stočil trochu osobnějším směrem.
Drzost u vína
Bavili jsme se o tom, jaké měl Patrik dětství, a vzpomínali na různé rodinné příhody. Klára nás chvíli poslouchala a pak úplně bez varování pronesla: „No, asi jste ho museli hodně rozmazlovat, když je takový nerozhodný a bojí se rozhodovat sám.“ Mysleli jsme, že špatně slyšíme. Nejprve jsme si mysleli, že je to vtip, ale ona to myslela naprosto vážně.
Manžel se zarazil, já jsem jen zírala. Patrik vypadal rozpačitě, ale nijak se jí nezastal. Jen se tiše napil vína a odvrátil pohled. Následovalo trapné ticho, které se nám nepodařilo prolomit až do konce večera. Po jídle jsme jim popřáli hezký večer a rozloučili se poněkud rychleji, než jsme plánovali.
A co teď
Další den jsme si s manželem dlouho povídali. Nešlo nám o to, že řekla něco kritického, ale jakým způsobem to udělala. U večeře, při prvním setkání, zcela bez taktu a empatie. Působila dojmem, že má Patrika přečteného a že se nebojí to dát najevo. Mrzelo mě, že se nějak neozval, ale možná to prostě jenom nečekal a zklamalo ho to. Od té doby jsme Kláru už neviděli, protože se po pár týdnech rozešli.
Patrik nám později řekl, že to, co řekla, ho taky ranilo. Ten večer ho taky donutil se na ten vztah podívat jinak. Možná to tedy nakonec nebylo tak špatně, ale stejně na tu větu u večeře nikdy nezapomenu.
