Článek
Láska až za hrob
Syn si našel přítelkyni. Byl do ní šíleně zamilovaný a já mu to moc přála. Neustále byli spolu a já jim i trošku záviděla. Sama vím, jak krásné chvilky to jsou. Jeho přítelkyně byla krásná bruneta, vždy upravená a vypadala mile. Snažila jsem se jí přijmout s otevřenou náručí. Když dojeli na oběd nebo jen na kávu, tak jsem vždy navařila, upekla buchtu a snažila jsem se s ní bavit. Viděl jsem, jak je z ní syn nadšený, takže jsem chtěla, aby se u mě cítila dobře.
Nebylo to tak, že bych si s ní nesedla, ale prostě to nebylo úplně ono. Moc semnou nemluvila a když už mluvila, tak to bylo takové jednostranné. Nezajímala se o mě a já se vlastně jen ptala a ona odpovídala krátkými větami. Cítila jsem, že to z její strany není úplně ono.
Asi jsem staromódní
Když byla u nás, tak jsem se pokaždé snažila vytvořit dobrou atmosféru. Vím, že se zajímá o módu, takže jsem se o tom s ní snažila bavit. Někdy jsem se jí ptala, co si myslí o tom, co mám na sobě a její komentáře mě občas zaskočily. Občas mi řekla: „No, tohle se už dnes moc nenosí.“ a nebo „Za vašich časů to bylo jiné no.“ Usmívala jsem se, ale nebylo mi to zrovna moc příjemné. Cítila jsem, jak kdybych pro ni nebyla dost dobrá tchýně nebo nevím. Nezůstalo to však jen u oblečení.
Jednoho dne, když dorazili na oběd jsem uvařila klasickou svíčkovou. Celou dobu se rýpala v talíři a na závěr pronesla: „Tyhle staromódní recepty by se už měly vymýtit.“ a sama se tomu zasmála. Nebylo to vtipné. Nikdo se nesmál a já si uvědomila, že už nebudu dál mlčet. U stolu jsem to přešla a rozhodla se, že až odjede, tak jí večer napíšu sms.
Pomohlo to
Večer jsem sedla k telefonu a začala psát. Napsala jsem to klidně, bez afektu, ale zároveň smysluplně. Snažila jsem se popsat, jak celou situaci vnímám a že nejde jen o to, že jí nechutná má svíčková. Taky jsem jí samozřejmě napsala, že pokud má nějaké speciální přání, tak není problém se o tom pobavit a domluvit se. Nechtěla jsem být útočná, ale chtěla jsem jasně vymezit hranice slušného chování.
Odpověď přišla další den ráno. A k mému překvapení došla zpráva, která dávala smysl. Byla překvapivě pokorná a dokonce se i omluvila. Prý si uvědomila, že to nebylo vhodné, ale že občas má jazyk rychlejší než hlavu. Myslím, že to dost pročistilo atmosféru mezi námi a další návštěvy byly už daleko lepší.
