Článek
V bezpečí u babičky
Naše tchyně byla vždycky energická žena. Milovala svého vnuka a hlídání nabízela skoro sama od sebe. „Aspoň si ho trochu užiju,“ říkávala. My s manželem jsme byli rádi, mohli jsme si vyřídit práci nebo si po dlouhé době vyrazit spolu. Nikdy by mě nenapadlo, že právě tam se něco pokazí.
Jednoho večera jsme se vrátili a syn se hned pochlubil: „Babička má takový vtipný džus. Říkala, že až budu velký, můžu ho pít taky.“ Usmála jsem se, dokud nedodal: „Smrdí to, ale babička se po něm směje.“
Zarazila jsem se. Podívala jsem se na manžela a v obou nám proběhla stejná myšlenka. „Jaký džus, zlato?“ zeptala jsem se klidně. „No ten v té zelené lahvi. Pila ho pořád. I když jsem spal.“
To není vtip
Druhý den jsem tchyni zavolala. Mluvila vesele, jako by se nic nedělo. „Malý byl hodný,“ smála se. „Trochu jsme si hráli, pustili pohádky…“ „A pila jste něco?“ zeptala jsem se přímo. Na chvíli ztichla. „No, dala jsem si trochu vína. Co je na tom?“ „Mami,“ ozval se manžel, „víte, že náš syn o tom mluvil? Že říkal, že až bude velký, bude pít jako babička?“
Tchyně se urazila. „Děláte, jako bych byla alkoholik! To bylo jen pár skleniček!“
Jenže „pár skleniček“ u ní znamenalo půl láhve. A my jsme věděli, že problém není nový.
Dost
Nebyl to lehký rozhovor. Manžel ji požádal, aby na čas hlídání přerušila, dokud se nedá dohromady. „Takže mi nevěříte?“ vyjela. „Nejde o důvěru,“ řekl tiše. „Jde o naše dítě.“ Rozplakala se, obvinila mě, že ji proti němu poštvávám a položila telefon.
Bylo mi jí líto, ale ještě víc mi záleželo na synovi. Pár týdnů jsme ji neviděli. Nakonec sama zavolala a přiznala, že si uvědomila, že to přehnala. „Bylo mi trapně,“ řekla. „Nechci, aby si mě vnuk pamatoval takhle.“
Děti vidí všechno
Dnes už ji zase vídáme, ale hlídání jsme omezili. A i když je vše mezi námi klidnější, tu větu od syna mám pořád v hlavě. Děti jsou jako houby, protože nasají všechno, i to, co by neměly.
Tchyně říká, že už nepije. Chci tomu věřit. Ale hlavně jsem pochopila, že i když jsou babičky nenahraditelné, někdy musí mít rodiče poslední slovo.
