Článek
Dovolená v Chorvatsku
Do Chorvatska jezdíme každé léto. Měli jsme své oblíbené místo v menším městečku na pobřeží, kde se každoročně potkávaly rodiny z Česka, Slovenska, Polska a samozřejmě místní Chorvati. Letos jsme si pronajali apartmán kousek od moře a užívali si klidnou atmosféru, žádné davy, žádné diskotéky, jen teplo, slunce a voda. Děti si hrály u břehu, my s manželem četli, odpočívali, povídali si. Všechno působilo jako ideální léto.
Jenže čtvrtý den dovolené se stalo něco, co nás naprosto zarazilo. Šli jsme jako obvykle kousek dál od hlavního vstupu, kde bývala menší klidná pláž. Už loni jsme ji objevili náhodou, byla částečně schovaná za malým lesíkem, vedla k ní úzká pěšina a skoro tam nikdo nechodil. Jen pár lidí, co si tam rozložili ručník už ráno.
Jen pro Poláky
Letos tam ale stála provizorní cedule s nápisem v polštině a angličtině: „Soukromá zóna – pouze pro polské návštěvníky.“ Nejprve jsme si mysleli, že jde o vtip, ale když jsme přišli blíž, starší muž v kšiltovce a dvě ženy u stanu nám rázně řekli, že tam nemáme co dělat. Že pláž je rezervovaná a že se tam schází jejich skupina. Mluvili polsky, ale bylo jasné, co tím myslí.
Zkusila jsem vysvětlit, že jde o veřejnou pláž, že ji známe z minulých let, že chceme jen ležet u vody. Reakce byla ostrá. „Tady ne, běžte jinam!“ Šla jsem se zeptat majitele apartmánu, který mluvil trochu česky. Byl milý, ale jeho odpověď mě zklamala. Prý tam každé léto jezdí velká skupina Poláků, kteří si to tam zaberou a nikdo se s nimi nechce hádat. Město prý nemá sílu něco řešit, protože turisté z Polska jsou dobrým zdrojem příjmů a je jich hodně. Pokud se člověku nelíbí, má jít jinam.
Sem už nikdy
Nebylo tam žádné oplocení nebo skutečně pronajatý prostor. Jen skupina lidí, která si přisvojila kus pobřeží a odrazovala všechny, kdo nebyl z Polska. A to jsme byli my Češi, kteří tam jezdí roky a nikdy s nikým neměli problém. Celý zbytek pobytu jsem na to musela myslet. Nešlo o samotnou pláž, těch je na pobřeží dost, ale o přístup. A mlčení místních. Měla jsem pocit, že kdyby se to obrátilo a Češi by takhle někoho vyháněli, bylo by z toho pozdvižení, ale tady to prošlo.
Řekli jsme si s manželem, že příště zkusíme něco jiného. Třeba Itálii nebo Řecko. Chorvatsko nám přestává dávat smysl a není to kvůli místu, ale kvůli atmosféře, která se mění.
