Článek
Dobrá večeře
Jít si po dlouhém týdnu sednout do restaurace a užít si dobré jídlo, to byl náš plán na sobotní večer. Vybrali jsme si podnik, který měl podle recenzí skvělou kuchyni i příjemnou atmosféru. Ceny na jídelním lístku byly vyšší než jinde, ale nic, co by nás šokovalo. Říkali jsme si, že za kvalitu si klidně připlatíme. Jenže realita nás dost zaskočila.
Objednali jsme si dva předkrmy, dvě hlavní jídla, jednu karafu vína a vodu. Jídlo bylo dobré, obsluha trochu pomalejší, ale jinak večer probíhal normálně. Až do chvíle, kdy přišel účet. Číšník nám s úsměvem položil účtenku na stůl a odešel. Podívali jsme se na ni a v tu chvíli nám zmrzl úsměv.
To jsem si neobjednali
Na účtence stálo přes pět tisíc korun. V hlavě jsem si rychle spočítala, že podle lístku by to mělo být zhruba polovina. Začali jsme tedy položku po položce kontrolovat. Objevily se tam věci, které jsme si vůbec neobjednali. Tři dezerty, dvě láhve šampaňského, dokonce i káva, kterou nikdo z nás nepil.
Zavolali jsme číšníka zpátky. S klidem nám oznámil, že to tak prostě vyšlo a že ceny jsou uvedené bez DPH a bez povinného spropitného, které prý přičítají automaticky. Když jsme namítli, že tohle nikde na lístku napsané nebylo, jen pokrčil rameny a odcházel.
Voláme policii
V tu chvíli už nám došla trpělivost. Řekli jsme mu, že zaplatíme pouze to, co jsme skutečně snědli, a že pokud trvá na celé částce, ať zavolá vedoucího. Vedoucí přišel a začal být nepříjemný, dokonce nás obvinil, že jsme se přišli najíst zadarmo. Tak jsme vytáhli telefony a sami zavolali policii.
Policisté dorazili během pár minut. Ukázali jsme jim jídelní lístek, naše objednávky a účtenku. Po chvíli bylo jasno, restaurace nás chtěla okrást. Policisté jim vysvětlili, že takové praktiky jsou nepřípustné, a že pokud chtějí, mohou se s námi soudit, ale žádné vymáhání na místě nebude. Zaplatili jsme přesně částku odpovídající našemu jídlu, vzali si kopii účtenky i hlášení a odešli.
