Článek
Láska všude kam se podívám
Je mi přes třicet. Všude kolem mě jsou všichni buď zadaní, mají po svatbě nebo mají děti. A já pořád nic. Už mě unavují neustálé poznámky od našich, od bráchy a občas i od kamarádek. Rozhodla jsem se, že si musím najít chlapa! Začala jsem aktivně hledat. Nejdřív jsem to zkusila klasicky. Koncerty, občas nějaký bar a hospoda s kamarádkama, ale nic. Vůbec nic. Přitvrdila jsem. Založila jsem si seznamku. Během 2 měsíců jsem měla snad 10 randíček a hádejte, jak to dopadlo. Hrůza a děs. Vykašlala jsem se na to a řekla jsem si, že pokud se někdo má objevit, tak se objeví.
Tím, že mám časově náročnou práci, tak jsem nikdy moc nezvládala vařit doma. Chtěla jsem to změnit, protože už mi vadilo, kolik peněz měsíčně nechám za obědy a večeře. Přihlásila jsem se do kurzu vaření pro začátečníky. Nevěřila bych, co se tímto kurzem všechno rozjede.
Můj chlap umí vařit
První den kurzu a já se zamilovala. Rozdělovali nás do dvojic a na mě vyšel ON. Vysoký, velké tmavé oči, krásné vlasy a neuvěřitelné charisma. Neustále se usmíval a dělal vtípky. Nebudu lhát, už když jsem ho poprvé uviděla se mi líbil. A já jemu asi taky. Padli jsme si do oka a celý kurz vařili spolu. Po skončení kurzu jsme si vyměnili čísla s tím, že se určitě ještě uvidíme. Netrvalo to dlouho a psali jsme si skoro pořád. Začali jsme spolu chodit na procházky, běhat a nebo na „rychlokafe“ ráno před prací. Trvalo to asi dva měsíce a poprvé jsme se spolu vyspali. Připadal jsem si jako v ráji. Byl dokonalý, ale zároveň i tajemný. Nevěděla jsem nic o jeho rodině a celé to bylo takové jiné.
To jsem nečekala
Chtěla jsem zjistit, zda je jen tajemný nebo přede mnou něco skrývá. Zároveň jsem nechtěla být nijak dotěrná a pokud o tom nechce mluvit, tak prostě nechce a má své důvody.
Při jednom našem rande mu začal zvonit telefon. Odešel o kousek dál ode mě a zvedl to. Já zůstala sedět na lavičce, ale bohužel neodešel tak daleko jak bylo potřeba. Slyšela jsem skoro všechno. Do telefonu někoho oslovoval „lásko“, „miláčku“ a „zlato“. Když se vrátil, dělal jakoby nic. Zeptala jsem se, kdo to byl. Asi hned poznal, že jsem to slyšela. Nechodil kolem horké kaše a oznámil mi, že má přítelkyni. Už 4 roky. Prý se jejich vztah rozpadá a už se nemilují. Řekl mi, že se s ní hned rozejde, jak se situace trošku uklidní, protože jí prý nedávno umřel táta. Byla jsem zklamaná, ale šíleně zamilovaná, takže jsem souhlasila s tímto řešením.
Nic se neděje. Nebo děje?
Uběhl měsíc, dva a stále se nic nedělo. Scházeli jsme se tajně, po nocích, při odjezdech přítelkyně za matkou a podobně. Už mě to nebavilo. Asi jsem začala být i nepříjemná. Tlačila jsem na něj, aby to už konečně vyřešil. Několikrát jsme se pohádali, ale stále mi přišlo, že spolu chceme být.
Potom se na 14 dní odmlčel. Neodepisoval. Neviděli jsme se. Říkala jsem si, že už to asi začalo a má to doma těžké, ale snad ji opustí. Dalších 14 dní nic a já přestávala věřit. Půjčila jsem si od kamarádky mobil a zavolala mu. Zvedl to a když mě uslyšel chvilku mlčel. Omlouval se, ale potom mi řekl něco co mi vyrazilo dech. „Čekáme dítě…“. Nevěděla jsem co na to říct a on mi k tomu nic dalšího neřekl a zavěsil.
A zase jsem sama. Zklamaná. Zničená. Ale nepřestávám věřit.
