Článek
„Voda, která léčila tělo i duši, a místo, kde se potkávala víra s přírodou.“
Kousek od Jemníků u Mladé Boleslavi, v srdci Středočeského kraje, se mezi poli a lesy skrývá pramen, kterému lidé po staletí říkají Boží voda. Dnes tu stojí malá kaplička s novodobou výzdobou a okolí připomíná spíše zapomenuté poutní místo. Před dvěma stoletími sem však proudily davy lidí, kteří věřili, že tato voda má zázračnou sílu.
Podle kronik se vše začalo psát roku 1745. Do Mladé Boleslavi tehdy dorazila zpráva, že u Jemníků vyvěrá pramen s léčivou vodou. První zázrak zažil špitálník Říha, nemocný muž, který se k prameni doplazil o berlích. Napil se a prý se zpátky vrátil po svých. Brzy se k Boží vodě začali sjíždět nemocní ze širokého okolí.
Další příběh vypráví o domkáři Jiřím Cihlářovi, který trpěl dnou a těžko chodil. I on se zde uzdravil, alespoň natolik, že mohl pokračovat v práci na svém poli. Tyto příběhy rychle rozšířily pověst o místu, kde voda dokáže léčit.
Víra lidí byla natolik silná, že už v roce 1747 vyrostla nad pramenem malá dřevěná kaplička. Brzy poté vznikly i lázně Boží voda, které se staly cílem poutníků i měšťanů z Mladé Boleslavi. Voda byla ceněna pro své mírně železité a alkalické složení a využívala se k léčbě kloubních nemocí, kožních problémů i trávení.
V roce 1771 byla postavena zděná kaple a lázně se rozrostly o lázeňský dům, hostinec a kuželnu. V polovině 19. století koupilo celý areál mladoboleslavské právovárečné měšťanstvo a dále jej rozvíjelo. V době největší slávy sem proudily stovky návštěvníků týdně. Lidé si nosili vodu v džbánech, napouštěli vany v lázeňském domě a v neděli se konaly poutní mše.
Postupem času však kouzlo místa pohaslo. Na konci 19. století lázně zanikly, jednak kvůli konkurenci nových městských koupelí, jednak proto, že rozbory vody již neprokazovaly žádné výjimečné minerální vlastnosti. Po první světové válce zůstala kaplička ještě místem poutí, ale po druhé světové válce místo zpustlo. Budovy byly zbořeny, zůstala jen kaplička a samotný pramen. Po roce 1989 se místo dočkalo obnovy, místní nadšenci a obec Jemníky nechali kapličku opravit, pramen vyzdili a okolí upravili pro návštěvníky.
Dnes je Boží voda tichým koutem, kam lidé chodí pro vodu, která chutná svěže a čistě, i když oficiální rozbory již k pití nedoporučují. Místní ji však stále pijí, „protože po ní člověku bývá lehčeji,“ říkají. Okolí láká k procházkám, po staré lázeňské cestě se dá dojít až ke Klenici, malému potoku, který odnáší vodu dál k Jizeře. Kaplička stojí u cesty, obklopená stromy a lučními květy. Na jaře tu kvetou petrklíče, v létě bzučí včely a ve vzduchu je cítit vůně mokré hlíny.
Boží voda není jen pramen. Je to paměť krajiny, připomínka časů, kdy lidé věřili, že příroda dokáže léčit nejen tělo, ale i duši. Ať už člověk věří v její sílu, nebo ne, místo má zvláštní klid, který nenajdete u hlučných turistických atrakcí. Není divu, že se tu stále konají malé poutě a na svatodušní pondělí se lidé z okolí schází, aby zapálili svíčku a poděkovali za zdraví.
Tip na výlet:
Lokalita, obec Jemníky, cca 4 km severozápadně od Mladé Boleslavi
Přístup, pěšky po polní cestě od návsi v Jemníkách, směrem na Čejetičky
Zajímavost, v kapličce bývá pravidelně obměňován obraz Panny Marie; při poutích se zde zpívají staré mariánské písně
Občerstvení, v Mladé Boleslavi nebo Jemníkách (místní hospůdka)
Boží voda je kouskem minulosti, který přežil zapomnění. Nechává nahlédnout do časů, kdy lidé hledali léčivou sílu v přírodě a přináší pocit pokoje každému, kdo se zastaví, zhluboka nadechne a zaposlouchá do tiché melodie pramene, který tu proudí už po tři staletí.
