Článek
Úzké skalní chodby, tajemné komory, vyhlídky do kraje a skalní světničky, ve kterých před více než stoletím žili lidé. Valečov není jen hradní zřícenina. Je to místo, kde se historie doslova zapsala do pískovcových skal a kde každý kout vypráví svůj vlastní příběh.
„Tady někde musí být ta chodba,“ řekla Eliška a zastavila se mezi pískovcovými bloky pod hradní zdí.
Podíval jsem se do tmavého průchodu, který mizel ve skále.
„Jestli je to ona, tak tam za chvíli bude větší tma než v jezevčí noře.“
„Tak přestaň mudrovat a pojď.“
Vešli jsme dovnitř.
Najednou zmizelo letní vedro. Skála kolem nás dýchala chladem a naše kroky se rozléhaly ozvěnou mezi opracovanými stěnami. Úzká chodba se vinula mezi skalními bloky a místy působila spíš jako vstup do podzemního světa než součást starého hradu.
„Představ si, že tudy chodili lidé už před stovkami let,“ zašeptala Eliška.
Valečov
„A možná se stejně jako my zastavovali a přemýšleli, kdo tudy šel před nimi.“
Valečov je jedním z nejzajímavějších hradů Českého ráje právě proto, že zde člověk často neví, kde končí dílo přírody a kde začíná práce středověkých stavitelů. Skály se staly zdmi, sklepy i chodbami. Místnosti byly vytesány přímo do pískovce a některé průchody působí dodnes stejně tajemně jako před staletími.
Po chvíli jsme vyšli na jednu z vyhlídek. Pod námi se otevřela krajina plná lesů, luk a skalních měst. „Tohle nikdy neomrzí,“ řekl jsem. „Není divu, že si tady postavili hrad.“
Vítr přinášel vůni borovic a někde v dálce bylo slyšet křičet káně. Na okamžik jsme jen mlčky stáli a dívali se do kraje. Pak Eliška ukázala směrem pod hrad. „A teď půjdeme tam.“ Pod námi se ve skále objevovaly tmavé otvory. Valečovské světničky.
Na první pohled vypadají jako obyčejné jeskyně. Když se ale člověk přiblíží, začne rozeznávat okna, dveře, výklenky i zbytky místností. Ve skalách pod hradem vznikla celá osada. Ještě v 19. století zde žily rodiny, které si ve skalních bytech vytvořily svůj domov.
Valečovské chodby
„Představ si tady zimu,“ řekla Eliška.„Nebo podzimní déšť.“ „A stejně tu lidé bydleli.“
Procházeli jsme mezi jednotlivými světničkami a snažili se představit si každodenní život jejich obyvatel. Děti běhající mezi skalami. Kouř stoupající z kamen. Lidi vracející se z práce domů vytesaných přímo do pískovce.
Místo mělo zvláštní atmosféru. Nebylo to jen muzeum pod širým nebem. Spíš připomínalo zapomenutý svět, který se ukryl mezi skalami a čeká, až ho někdo znovu objeví.
Když jsme se vraceli zpět k hradu, slunce už pomalu klesalo k obzoru. Posadili jsme se na vyhlídku nad údolím. Pod námi ležely světničky, kolem nás šuměly borovice a ve zlatém světle se rýsovaly zdi starého hradu.
„Víš, co je na Valečově nejlepší?“ zeptala se Eliška. „Ty chodby?“ „Ty taky. Ale hlavně to, že tady člověk najde od každého něco. Kus historie, kus přírody a kus dobrodružství.“
Musel jsem souhlasit. Protože Valečov není místo, které člověk jen navštíví.
Valečov
Je to místo, kterým se prochází pomalu. Od vyhlídky k vyhlídce, od chodby ke chodbě, od jedné skalní světničky ke druhé. A s každým krokem má pocit, že objevuje další střípek příběhu ukrytého v pískovcových skalách Českého ráje.
---
První písemné zmínky o hradu Valečov pocházejí z první poloviny 14. století. Největšího rozkvětu dosáhl ve 14. a 15. století, než po roce 1622 začal jeho význam postupně upadat. Roku 1652 byl již uváděn jako pustý. Život však z okolních skal nezmizel. Valečovské světničky sloužily jako obydlí nejchudších obyvatel kraje ještě v 18. a 19. století a poslední lidé je opustili až v roce 1892. Podle pověstí se pod hradem nacházely také chodby vytesané do pískovce, které mohly sloužit k ukrytí zásob, bezpečnému pohybu mezi skalami nebo k úniku v době nebezpečí.
Přestože přesný rozsah zdejšího podzemí zůstává dodnes předmětem dohadů, jisté je, že okolní skály byly po staletí využívány jako přirozená součást obranného systému. Právě spojení hradu, skalních světniček a tajemných podzemních prostor dodává Valečovu jedinečnou atmosféru, která nepřestává fascinovat návštěvníky ani milovníky starých příběhů.
K Valečovu se dnes dostanete po značených turistických trasách z Bosně, Kněžmostu i Mnichova Hradiště. Nejkratší cesta vede od parkoviště pod hradem, odkud je to ke zřícenině jen několik minut chůze. Hned vedle hradu se nacházejí Valečovské světničky a další zajímavá zákoutí pískovcových skal. Spojení středověkého hradu, skalních obydlí a tajemných pověstí o podzemních chodbách vytváří jedinečnou atmosféru, díky níž patří Valečov k nejpůsobivějším místům Českého ráje
