Článek
Když se dnes člověk zastaví v obci Leskovice, slyší jen vítr v korunách stromů a obvyklé zvuky venkova. Pole působí klidně, silnice je úzká a tichá a nic na první pohled nenapovídá, že právě zde došlo k jednomu z nejtragičtějších válečných zločinů posledních dnů druhé světové války na území Čech. Krajina sama o sobě mlčí, paměť událostí nese především lidské svědectví a historický záznam.
Na jaře roku 1945 bylo zřejmé, že se válka blíží ke konci. Německá armáda ustupovala, fronty se rychle posouvaly a zprávy o osvobozování měst se šířily mezi lidmi. V Leskovicích, malé obci, kde se většina obyvatel znala osobně, lidé žili v napětí i naději. Válka zde byla do této chvíle přítomná spíše zprostředkovaně, v podobě odvodů, průchodů jednotek a zpráv z okolí. Přesto právě sem dorazila v otevřené a ničivé podobě.
V noci ze 4. na 5. května 1945 došlo v okolních lesích ke střelbě. V regionu působily partyzánské skupiny a ustupující německé jednotky se nacházely ve stavu vysokého napětí a rozkladu. Podle poválečných zjištění byla tato událost jedním z impulsů, které vedly k násilnému zásahu proti civilnímu obyvatelstvu obce. Přesné okolnosti a rozhodovací procesy však nelze s odstupem času rekonstruovat do detailu.
V časných ranních hodinách dorazila do Leskovic jednotka Waffen-SS vedená důstojníkem Walterem Hauckem. Obyvatelé byli zaskočeni. Vesnice byla obklíčena a zásah proběhl rychle. Nešlo o vyšetřování ani zatýkání jednotlivců, jednalo se o represivní akci namířenou proti celé obci.
Podle svědectví přeživších a poválečných výpovědí byli lidé vyváděni z domů často narychlo a bez vysvětlení. Muži, ženy i děti se ocitli v situaci, kterou nebyli schopni pochopit. Průběh prvních minut byl chaotický a násilný. Krátce poté zazněly výstřely.
Z dostupných pramenů vyplývá, že násilí proběhlo velmi rychle a bez možnosti obrany či úniku. Jednotka začala zapalovat domy a postupovala obcí. Oheň se šířil dřevěnou zástavbou a během krátké doby byla značná část vesnice v plamenech. Lidé byli zabíjeni střelnými zbraněmi, někteří přímo v blízkosti svých domovů.
Pokusy o ukrytí nebo útěk měly jen malou šanci na úspěch. Řada obyvatel byla zastřelena na dvorech, v hospodářských staveních nebo při pokusu opustit obec. Křik, kouř a chaos vytvořily prostředí, které si přeživší nesli v paměti po celý život.
Brutalita zásahu byla systematická. Oběti umíraly různými způsoby, střelbou, v hořících domech nebo po bití. Události se odehrály v místech každodenního života, která se během jediné hodiny proměnila v prostor smrti.
Počet zavražděných civilistů byl po válce stanoven na dvacet pět. Mezi oběťmi byli muži, ženy i mladiství. V malé obci představovala tato ztráta zásah do samotné struktury společenství, každý znal oběti osobně, jako sousedy, příbuzné či přátele.
V poválečných svědectvích se opakují zmínky o náhodě přežití. Někteří lidé zůstali naživu jen proto, že se v daný okamžik nacházeli jinde. Dochovaly se i výpovědi o improvizovaných úkrytech, které sehrály roli v záchraně jednotlivců. Tyto příběhy ukazují, jak nepředvídatelný a absurdní byl průběh násilí.
Po odjezdu jednotky zůstala obec z velké části zničena. Desítky domů byly vypáleny. Přeživší, kteří se ukrývali v okolí, se postupně vraceli a nacházeli trosky i těla svých blízkých. Místo se proměnilo v prostor zármutku a zmatku.
Zatímco jinde byl konec války spojen s oslavami, v Leskovicích znamenal období pohřbívání a obnovy. Vesnice se musela znovu vybudovat, nejen materiálně, ale i lidsky. Trauma přeživších se stalo součástí místní paměti.
Po válce probíhala vyšetřování a shromažďování svědectví. Identita velitele jednotky byla známa, přesto byla spravedlnost vnímána jako neúplná. Pro rodiny obětí znamenala tato skutečnost další bolestnou kapitolu.
Paměť události však nezmizela. Leskovice se nestaly symbolem celostátního významu, přesto zůstaly v regionu místem hluboké historické rány. Každé výročí připomíná, že konec války neměl všude stejnou podobu.
Dnes v obci stojí památník. Připomíná jména obětí a slouží jako místo tichého rozjímání. Masakr v Leskovicích není jen událostí minulostí, je varováním, jak rychle se mohou rozpadnout základní lidské hodnoty, pokud jsou nahrazeny slepou poslušností a ideologií.
Leskovice dnes žijí běžným životem. Pole se obdělávají, domy opravují, děti si hrají. Přesto zůstává paměť přítomná. Připomíná, že zde zemřeli skuteční lidé a že tato událost není legendou, ale historickou skutečností.
Leskovice , Wikipedia , Leskovice 2 , Dějiny , Rádio , Fronta.cz , ČT24 , Vlastimila Holakovská
