Článek
Bylo to hned druhý týden prázdnin. Slunce už od rána pražilo na rozpálený asfalt, když se před metrem Letňany začaly scházet děti z dobrodružného kroužku. Mezi nimi Natálka a Karolínka – nerozlučné kamarádky, obě devítileté, vždycky první připravené na každé dobrodružství. Ale dneska se přidali i další, odvážný Honzík, trochu nesmělá Emička, věčně hladový Matěj a dvojčata Adam a Adéla, kteří se všemu smáli ještě dřív, než to bylo vtipné.
„Všichni tu?“ zkontroloval vedoucí Petr seznam. „Tak jdeme na autobus. A dneska, děti… dneska budeme hledat Poklad Jenštejnského arcibiskupa!“
Dětem zazářily oči.
Autobus 367 dorazil včas. Cesta trvala jen asi 30 minut, ale v dětském čase je to jako celá epocha, hlavně když se zpívají písničky, sdílí bonbóny a každý si myslí, že právě on ví, kde je poklad zakopaný.
Když vystoupili v Jenštejně, nejdřív si udělali malý okruh kolem rybníka. Petr najednou poklekl v trávě, vytáhl svázaný pergamen a slavnostně ho předal Karolínce.
„Tady to máte. Úkol je jasný, najít tři znamení a pak poklad samotný. Kdo to zvládne, může se stát novým strážcem hradu.“
Pergamen
Děti ztichly. I ti nejmenší vytušili, že tohle nebude jen tak.
Hledání znamení, první znamení, kámen s křížem objevila Emička, která se zprvu bála, že bude jen do počtu. Ale právě ona si všimla malého vytesaného kříže na zdi staré studny.
„To je ono!“ vykřikla a okamžitě získala novou přezdívku: Emička Ostrozraká.
Pak se skupina vydala ke zřícenině. Po točitých schodech vystoupali až na vrchol věže. Vítr tam foukal tak silně, že Adéla musela držet Adamovu čepici.
„Tady je lev!“ zaječel Matěj, kterému obvykle trvá pět minut pochopit zadání. Ale tentokrát měl oči dokořán a prstem ukazoval na oprýskaný erb na zdi. „Znak lva – druhé znamení!“ zvolal Petr.
Zbýval poslední úkol – stín věže přesně v poledne. Děti se posadily na hradní nádvoří, unavené, zpocené, ale natěšené. Každý měl jiný tip, kam stín dopadne.
Ale přesně ve 12:00… se stalo něco podivného. Zatáhlo se. Z ničeho nic se slunce schovalo za mrak a kolem věže se zvedl vítr. Stromy zašuměly jako by někdo šel… nebo běžel? „Slyšíte to?“ zašeptala Emička. „Někdo je tam vzadu.“ Děti na chvíli ztichly. Vtom zpoza zdi vyskočila silueta – ale ouha! Byl to Petr v plášti, se strašidelnou maskou. „Strážce pokladu!“ zvolal hlubokým hlasem. „Jen ti, kdo najdou správný stín, se mohou pokladu dotknout!“
Děti se smály i lekaly zároveň. Nakonec ukázaly na místo, kam padl stín věže, když slunce na okamžik vykouklo z mraku. Všichni běželi a poklekli do trávy. A opravdu, pod lavičkou tam byla malá truhla. Uvnitř byly, zlaťáky (čokoládové) diplomy „Hledač pokladu Jenštejnského arcibiskupa“ kartičky se znakem Dobrodruha a malá dřevěná figurka lva pro toho, kdo našel erb – tedy pro Matěje.
Piknik na trávě chutnal jako svátek, řízky, okurky, koláčky od babiček a hrozná spousta smíchu.
Cestou zpět do autobusu byli všichni lehce unavení, ale nadšení. Natálka usnula Karolínce na rameni. A Petr už plánoval další výpravu.
„Příště… Možná… třeba Okoř? Nebo hrad Houska, kde je prý brána do pekla?“
„Jo!!!“ zaječely děti.
---
Z Prahy (Letňany) na hrad Jenštejn
Start: Metro C – Letňany
1. Pěšky (cca 3 min) – ze stanice metra Letňany na autobusové nádraží Letňany.
2. Autobus č. 367 směr Brandýs nad Labem – výstupní zastávka: Jenštejn
Jízdní doba: cca 27 minut, jede každou cca půlhodinu (pozor na víkendy)
3. Pěšky ze zastávky na hrad, cca 5 minut podél rybníka, hrad je vidět z dálky, nelze přehlédnout
Na hradě bývá otevřeno od jara do podzimu, vstupné pro děti je symbolické a věž rozhodně stojí za to!
