Článek
Červencové ráno mělo takový ten zvláštní nádech, slunce ještě nestihlo pořádně rozpálit vzduch, tráva voněla rosou a v železničním nádraží v České Lípě postávalo jen pár ospalých lidí. Eliška s Čendou nastupovali do vlaku s batohy, kde bylo všechno od svačiny po pláštěnky, a s velkými plány, dobýt Klíč, projít Milštejn a podívat se k lesnímu jezírku.
„Hele, dneska tě čeká kopec, co má skoro sedm set padesát metrů. A taky místo, kde jsem kdysi býval táborovým zdravotníkem,“ usmíval se Čenda tajuplně. „A to jezírko je tam pořád?“ ptala se Eliška. „Je. Ale… už to není jako za mých časů,“ povzdechl si. „Uvidíš.“
Ve Svoru je přivítalo teplo a vůně borovic. Vyrazili po červené turistické značce k rozcestí Pod Klíčem. Prvních pár kilometrů ubíhalo rychle, široká lesní cesta, šumění stromů, zpěv ptáků.„Tohle je jako wellness pro uši,“ smála se Eliška. Jenže poslední úsek na vrchol už byl jiný příběh, prudké stoupání, kluzké kameny a kořeny jako schody z pekla. „Tohle není kopec, to je přírodní trest za všechny zmrzliny, co jsem kdy snědla,“ funěla Eliška.
Čenda se smál: „Když to zvládli desetiletí táborníci v sandálech, zvládneš to i ty.“
Když se konečně vyškrábali na vrchol Klíče (754 m), dech jim vyrazil nejen výstup, ale hlavně výhled. Kruhový rozhled na Ještěd, Ralsko, Bezděz a celé Lužické hory. Sedli si na plochý kámen, vytáhli termosku s čajem a dívali se, jak se nad krajinou převalují mraky.
„Tady jsme kdysi s dětmi dělali noční bojovku. Rozdělili jsme se do týmů a hledali lucerny. Jen jednou si někdo spletl lucernu s očima srnky – a ten řev se nesl až do Svoru,“ smál se Čenda.
Po návratu k rozcestí Pod Klíčem se vydali dál po červené k Milštejnu. Stezka byla místy úzká a klikatá, kořeny jim dělaly přírodní překážkovou dráhu. A pak se mezi stromy začala rýsovat skalní brána, mohutný kamenný oblouk, který tvoří zbytek středověkého hradu Milštejn. Ticho, jen šumění listí.
Čenda samozřejmě musel „vylepšit úhel na fotku“. Začal se škrábat na kámen, uklouzl a dopadl do kapradí. „Tohle bylo strategické přistání,“ tvrdil, zatímco se Eliška smála tak, že jí málem spadl foťák. Prolezli okolí hradu, našli zbytky zdí a tajnou úzkou skalní průrvu. Eliška v ní chtěla vidět chodbu loupežníků, Čenda po krátkém nakouknutí viděl spíš pavoučí pevnost a dal ruce pryč.
Z Milštejna zamířili po žluté značce směrem k Hornímu Sedlu, ale Čenda navrhl krátkou odbočku k lesnímu jezírku, kde kdysi vedl táborové hry. Cesta k jezírku vedla po lesní pěšině. Když dorazili, Eliška čekala tichý kout obklopený stromy, ale místo toho se před nimi otevřelo jezírko v holém prostoru, bez původního zeleného rámu. Čenda si povzdechl: „Za mých časů bylo obklopené starými smrky a borovicemi. Hrály jsme tu vodní pólo, stavěli vory z barelů a lana, a z hladiny stoupala ranní mlha. Teď… les padl. Všechno vzali harvestory.“
Chvilku stáli u břehu a dívali se na vážky poletující nad vodou. Eliška se posadila, namočila nohy a řekla: „I tak je to krásné místo. Ale chápu, že ti chybí ta kulisa.“
Čenda se pousmál: „Jo… ale i bez stromů tu pořád slyším smích dětí a šplouchání vody.“
Když se začalo stmívat a v dálce zaburácelo, přidali do kroku. Po žluté se přes Křížový buk vraceli k Svoru. Poslední kilometr už běželi, bouřka se blížila a první kapky je dohnaly těsně před nádražím. „Vidíš, tohle je přesně jako v táboře, běžet na poslední chvíli před lijákem,“ smál se Čenda.
Eliška s úsměvem dodala: „A já myslela, že se běhá jen na štafetách.“
Vlak je odvezl zpátky do České Lípy, mokré, unavené a nadšené z prvního dne prázdnin.
---
Vlak: Česká Lípa – Svor (trať 086)
1. Svor – po červené k rozcestí Pod Klíčem
2. Výstup na Klíč (754 m) a zpět
3. Pod Klíčem – po červené na Milštejn (skalní brána, zřícenina)
4. Odbočka k lesnímu jezírku (lesní cesta, mimo hlavní značení)
5. Jezírko – po žluté přes Horní Sedlo – Křížový buk – zpět do Svoru
Délka: cca 12–13 km
Obtížnost: střední (prudký výstup na Klíč)
Zdroje.
Vzpomínky Čendy
Mapy.cz – turistické trasy v okolí Svoru, Klíče, Milštejna a lesního jezírka.
KČT – Klub českých turistů – značení turistických tras (červená a žlutá v oblasti Lužických hor).
Wikipedia – hesla Klíč (Lužické hory), Milštejn (zřícenina), Svor.
