Článek
Tati, a je to fakt skála? Jako opravdová?“
„Opravdovější už být nemůže,“ řekl Čenda, zabouchl kufr auta a hodil si batoh na rameno. „Tvrdá, studená a čeká na dvě horské šelmy jako jsme my!“ „Šelmy, jo,“ uchechtla se Eliška. „Tak leda lenochod a sysel.“
Bylo léto, měkké světlo ranního slunce se opíralo do kopců a Eliška – devítiletá milovnice lezení po stromech se chystala na svou první ferratu. A ne jen tak ledajakou. Táta Čenda vybral Slánskou horu, čedičový kopec nad městem Slaný, který měl podle něj „všechno, výhled, skálu, a atmosféru jako z pohádky“.
V Infocentru na náměstí je přivítala paní s laskavým hlasem a barevnými brýlemi. „Ferrata pro slečnu? Už se těším, jak jí to bude slušet v helmě!“
Eliška dostala výbavu, malý sedák, helmu a ferratový set. Čenda už měl své věci v batohu, jako správný táta, který má ve sklepě krabici na každé roční období i krizovou situaci.
Když dorazili ke skále, Elišce se trochu sevřel žaludek. „Tati, co když mi podklouzne noha?“ „To nevadí. Máme lano. A hlavně mě.“ 😂
Ferrata
Výstup začal pomalu. Karabiny cinkaly, skála byla na dotek chladná, ruce trochu vlhké. Čenda šel těsně za Eliškou a každým krokem jí šeptal „dobrý“ „přecvakni“, „tohle je ono“.
Když se vyškrábali na vyhlídku, vítr jim čechral vlasy a pod nohama se rozprostíralo celé město Slaný. Eliška roztáhla ruce: „Vidím náš svět! A támhle je ten stánek se zmrzlinou!“
Slaný
Po výstupu se vydali na okružní naučnou stezku. Eliška skákala po kořenech, hledala hlemýždě a četla nahlas tabule o sopečné minulosti hory. „Tady někde je ta tvoje studánka, viď?“ „Jo. U Hájovny. A víš co? Jednou jsem tam přespal. A v noci mě probudila liška…“ Eliška se otočila. „Liška? „Byla hubená, zrzavá, a vůbec se nebála. Stála u mě, jen tak koukala, pak odběhla zpátky do lesa. Ale chvíli jsme se jen… koukali. Bylo to zvláštní.“
Eliška se tiše dívala ke stromům. Když došli ke studánce, sedla si na kámen a položila vedle sebe malý kamínek pomalovaný fixami.“ Kdyby zase přišla.“
Rozhodli se přespat u okraje lesa. Čenda sklopil sedačky v autě, spacáky rozprostřeli dozadu, okýnko nechali pootevřené. Večer ubíhal pomalu – kniha, zpěv cvrčků, a chleba se sýrem k večeři.
V noci se Eliška probudila. Nevěděla proč. Neslyšela nic zvláštního, jen ticho. Skutečné lesní ticho. Pak… něco se pohnulo. Venku, na kraji louky, stála lištička. Zrzavá, s huňatým ocasem, v měsíčním světle téměř stříbrná. Nepřiblížila se, jen chvíli stála, klidná a ostražitá zároveň. Pak se otočila, přešla k pařezu, zavětřila a pomalu zmizela zpět do lesa.
Eliška ani nedýchala. Byla to úplně obyčejná liška. Ale v tu chvíli, mezi nočním tichem, spacákem a tatínkovým klidným oddechováním, to bylo jako tajemství, které zná jen ona a les.
Ráno se Eliška protáhla, zívla a vylezla z auta. Šla rovnou ke keři, kde večer zahlédla lišku. Na zemi byly opravdu otisky tlapek. Malé, přesné, jak vytištěné v měkké hlíně. Vedle nich ležela šiška. Možná spadla z větve. Možná ne.
Eliška se usmála, sáhla do kapsy a do svého deníčku si načrtla malý obrázek: silueta auta, měsíc, a zrzavý stín v trávě.
Pod to připsala jediné slovo: „Liška.“
---
Start: parkoviště u slánského koupaliště (GPS: 50.2284, 14.0846) neznačeno, přístupová cesta ke ferratě vede po neznačené pěšině přímo pod skálu, ferrata je dobře viditelná.
Obtížnost: lehká (B–C), vhodná i pro větší děti s doprovodem a vybavením.
Vybavení: ferratové sety je možno zapůjčit ve Slaném, například v outdoorové půjčovně poblíž náměstí.
---
Výletní trasa po okolí:
Slánská hora – Červený rybník – Háje – lesy u Dolína
Délka: cca 7–9 km dle varianty
ze Slánské hory sestup k silnici – neznačená cesta, poté napojení na modrou, směrem na Háje, odtud lze pokračovat po žluté přes Červený rybník. Návrat lesní pěšinou k louce pod horou (kde se spalo)
Zdroje.
Mapy.cz – https://mapy.cz/turisticka
Klub českých turistů (KČT) - https://www.kct.cz/cms/
