Článek
V srdci Polabí, tam kde se krajina zvedá do divokých pískovcových stěn a hlubokých roklí blízko Kokořínského dolu, se ukrývají jedny z nejpozoruhodnějších přírodních útvarů středních Čech – Mšecké a Jestřebické pokličky. Pro mnohé jsou symbolem Kokořínska stejně jako romantický hrad Kokořín či skalní obydlí, která připomínají dávné časy. Pokličky působí, jako by je sem postavil obr nebo pohádkový kouzelník, mohutné pískovcové nohy nesou na svých vrcholech velké kamenné klobouky, balvany z tvrdší horniny, které vzdorují času a počasí. Příroda tu během milionů let předvedla své umění v dokonalé podobě.
Mšecké pokličky se nacházejí nedaleko městečka Mšeno, kam po staletí mířili výletníci z nedaleké Prahy. Už v 19. století sem přijížděli turisté a trampové inspirovaní romantickým hnutím a hledali divoké kouty přírody. Zatímco jiní mířili na Karlštejn nebo do Českého ráje, malebné rokle Kokořínska nabízely klid a zvláštní kouzlo. Právě Mšecké pokličky, největší a nejznámější z celého kraje, se staly častým cílem. Nejvyšší z nich měří přes 12 metrů a její kamenný klobouk je široký skoro 6 metrů. Když člověk stojí pod ní, cítí se opravdu maličký, jako by se ocitl v jiném světě. Tvary pokliček vznikly erozí, měkčí pískovec se postupně drobil, zatímco tvrdší vrstva železitého pískovce na vrcholu odolávala. Tak se rodil útvar připomínající obří hřib.
Kokořínsko je krajem pověstí a není divu, že i kolem pokliček se vyprávějí různé příběhy. Staří lidé tvrdili, že pod pokličkami sídlí duchové lesa a že kdo se pod nimi zastaví po setmění, uslyší jejich šepot. Jiní říkali, že kamenné klobouky jsou zkamenělé kotlíky čarodějnic, které tu kdysi vařily lektvary. A do třetice se vypráví i o loupežnících, kteří prý pod pokličkami ukrývali svůj lup. Zda je na těchto historkách zrnko pravdy, dnes už nikdo nezjistí, jisté ale je, že místo si svou tajemnou atmosféru uchovalo dodnes.
O něco dál, u vesničky Jestřebice, se zvedají Jestřebické pokličky. Jsou menší, méně známé než jejich mšecké sestry, ale neméně půvabné. Najdete je ukryté v lese, kde se mezi stromy náhle objeví pískovcový hřib, jako by vyrostl přímo z jehličnatého mechu. I zdejší lidé vyprávěli, že pokličky bývaly dílem obrů, kteří si je odkládali jako klobouky, když se vydali spát. Malí kluci si naopak hráli na to, že pod nimi mají skrýš loupežníci nebo že jde o bránu do jiného světa. Při procházce se tu člověk neubrání fantazii, ticho lesa a zvláštní tvary skal k ní přímo vybízejí.
Kokořínský důl, poblíž kterého obě skupiny pokliček leží, je přírodní rezervací a také symbolem celé CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Táhne se v délce několika kilometrů a jeho stěny z pískovce jsou místy vysoké až 60 metrů. Mezi nimi se vine silnička, po níž se kdysi dopravovalo dřevo, dnes tudy procházejí turisté a cyklisté. V horkém létě působí chladný stín dolu jako oáza, v zimě je tu naopak pohádkově ztichlo. Právě tudy se dá naplánovat krásný výlet, který spojuje přírodní krásy s romantikou českých dějin.
Představme si takovou cestu: vychází se z Mělníka, města vína a soutoku Labe s Vltavou. Po krátké prohlídce historického centra a vyhlídce na soutok se vydáme směrem na Lhotku a dál do vesničky Vysoká, odkud začíná vstup do samotného Kokořínského dolu. Úzká silnička lemovaná skalami vede poutníka přímo do srdce rezervace. Po chvíli chůze se cesta rozdělí a jedna z odboček míří právě k Jestřebickým pokličkám. Krátká zacházka do lesa nás přivede k útvarům, které stojí trochu stranou hlavního ruchu. Je tu klid, jen zpěv ptáků a šumění větví. Poté se vrátíme do dolu a pokračujeme dál kolem skalních obydlí a přírodních bran, až dorazíme k odbočce na Mšecké pokličky. Ty se tyčí vysoko nad cestou a přístupová stezka vede serpentinami vzhůru. Nahoře nás čeká odměna – největší a nejmohutnější pokličky celého kraje, z jejichž okolí je krásný výhled na lesy a rokle Kokořínska.
Cesta však nekončí. Z pokliček se lze vydat dál až k samotnému hradu Kokořín, perle českého romantismu. Hrad byl v 19. století zachráněn před zkázou díky rodině Špačků, která ho nechala přestavět v duchu tehdejšího obdivu ke středověku. Dnes tu návštěvníky čeká nádherná vyhlídka z věže a atmosféra dávných dob. Po spojení s přírodním divem pokliček jde o jedinečný výlet, který má vše – krásnou přírodu, tajemství pověstí i dotek historie.
Kdo se na takovou cestu vydá, měl by počítat s celodenní túrou. Itinerář může vypadat takto: ráno vyrazit z Mělníka a krátce se zastavit u soutoku Labe s Vltavou, poté dojít nebo dojet do Kokořínského dolu a zamířit nejprve k Jestřebickým pokličkám. Po jejich prohlídce pokračovat dál ke skalním obydlím a k Mšeckým pokličkám. Zde je ideální místo na odpočinek a svačinu. Odpoledne pak vystoupat na hrad Kokořín, kde se lze nejen podívat na hradní věž, ale i posedět v hospůdce pod hradem. Cesta zpět může vést stejným směrem, nebo po hřebeni nad dolem s výhledy na celou oblast.
Pokličky Kokořínska jsou zvláštním přírodním divem, který nenajdeme nikde jinde v takové podobě. Jsou symbolem trpělivé práce přírody, ale i tichými svědky pověstí, které se v kraji tradovaly po generace. Ať už si je představíme jako zkamenělé kotlíky čarodějnic, klobouky obrů nebo prostě geologickou kuriozitu, vždycky v nás zanechají dojem. A právě pro tenhle pocit stojí za to vydat se do Polabí, do Kokořínska, a projít se kokořínským dolem, kde se za každým ohybem cesty skrývá kousek kouzla.
Zdroje
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/msenske-poklicky?
https://www.vylety-zabava.cz/tipy-na-vylet/kokorinsko/146-prochazka-kokorinskym-dolem?
