Článek
Jsou místa, kam člověk nejde jen na výlet. Jde tam za příběhem. Za pocitem, že za posledním stromem může čekat něco, co se nevejde do obyčejného dne. Knovízský drak u Slaného je právě takovým místem. Není to jen skála s vytesanou dračí tváří. Je to kout lesa, kde se mísí legenda, fantazie, lidská tvořivost a zvláštní atmosféra, která člověka pohltí hned, jak sem vkročí.
Cesta sem nezačíná velkolepě. Žádné velké parkoviště, žádné vstupní brány, žádný ruch turistických center. Jen obec, poslední domy, polní cesta a les, který se pomalu zavírá kolem vás. Krok za krokem se svět utiší. Vítr ševelí v trávě, pod nohama křupe hlína a člověk má pocit, že jde někam, kde se čas pohybuje trochu jinak. Taková místa mají zvláštní sílu. Nenápadně vtáhnou, a ani nevíte jak, najednou začnete čekat, co se objeví mezi stromy.
A pak ji uvidíte. Skálu, ze které vystupuje dračí hlava, ostré drápy a hadovité tělo, jako by se v kameni zastavil pohyb dávné bestie. Není to jen reliéf. Je to pohled, který vás na chvíli zastaví. Děti ztichnou, dospělí se usmějí a v hlavě se okamžitě rozběhne fantazie. Co když právě tady kdysi něco opravdu dýchalo oheň. Co když tenhle les kdysi nepatřil lidem, ale tvorovi, jehož dech děsil celý kraj.
Knovízký drak
Legenda totiž vypráví o drakovi, který měl u Knovíze žít. Nenasytná bestie prý požírala dobytek, děsila místní a nikdo si s ní nevěděl rady. Až přišel statečný Horymír, který draka nepřemohl silou, ale chytrostí. Podstrčil mu ovci naplněnou sírou a drakova vlastní hltavost se mu stala osudnou. Je to stará pověst, jaké česká krajina miluje. A když stojíte pod kamenným drakem v tichu lesa, je až překvapivě snadné uvěřit, že právě tady kdysi něco takového mohlo vzniknout v lidské představivosti.
Knovízský drak ale není jen legendou z dávných časů. Je také důkazem, že i dnes může vzniknout něco, co se stane součástí krajiny a místních příběhů. Dračí rytinu vytvořil v roce 2022 místní nadšenec David Cimrman, který několik měsíců tesal do pískovcové skály a vtiskl jí podobu bytosti, která dnes přitahuje malé i velké návštěvníky. Není to atrakce postavená na efekt. Je to kus srdce vložený do lesa, místo vytvořené s fantazií a láskou k tomuto kraji.
Drak
Jenže kdo sem přijde, brzy zjistí, že drak není jediným kouzlem tohoto místa. Nedaleko se ukrývají lesní jezírka, tichá, hladká a sevřená mezi stromy. Voda odráží koruny stromů, vzduch voní mechem a celý kout působí jako zapomenutý svět. Člověk se posadí na břeh a na chvíli přestane vnímat čas. Jen ticho, voda a les. Takové to opravdové ticho, které dnes člověk hledá stále vzácněji.
A pak je tu ještě jedna chvíle v roce, kdy se celé místo promění k nepoznání. S příchodem Mikuláše se les kolem Husovy skály rozzáří ohněm, mihotavým světlem a zvukem řetězů. Otevírá se Knovízské peklo, oblíbená pekelná stezka, která sem každoročně láká malé i velké odvážlivce. To, co je přes rok tichým koutem lesa, se na několik večerů mění v živou pohádkovou scénu inspirovanou legendárním filmem S čerty nejsou žerty.
Mezi stromy se najednou objevují čerti, Lucifer, kaprál i další známé postavy. A nechybí ani Dorota Máchalová, která k této pekelné podívané neodmyslitelně patří. Děti procházejí temnou stezkou, plní úkoly, na čertovské váze se váží jejich hříchy a na konci čeká Mikuláš s andělem. Smích se mísí s trochou strachu, v plamenech praská dřevo a les, který přes den působí klidně a nenápadně, se na chvíli promění v místo, kde jako by se opravdu otevřela brána do pohádkového pekla.
Peklo Knovízské
Právě tehdy dostává Knovízský drak ještě jiný rozměr. Kamenná dračí tvář ve světle pochodní působí téměř živě a člověk snadno propadne dojmu, že staré legendy se na chvíli vracejí zpět mezi lidi. Děti zatají dech, dospělí se usmívají a celý les ožívá zvláštní směsicí strašidelné i hravé atmosféry, na kterou se nezapomíná.
Husova kazatelna
Právě v tom je kouzlo Knovízského draka. Není největší, není nejznámější, není to místo, které by se předvádělo velkými titulky. A přesto má něco, co si člověk odnese. Atmosféru. Fantazii. Ticho lesa, pohled do dračí tváře a ten zvláštní pocit, že některé legendy nikdy úplně nezmizely. Jen čekají ukryté mezi stromy, ve skále, v šumění listí a v příbězích, které se každým dalším návštěvníkem znovu probouzejí.
---
Autor chodil do tohoto lesa na procházky a vadilo mu, že skála byla pomalovaná a zanedbaná. Původně ji chtěl jen očistit a vrátit místu hezčí podobu. Při práci ale ve tvaru skály začal vidět obrys draka. Rozhodl se proto, že ukrytou bytost z kamene doslova „vytáhne ven“. Draka tesal několik měsíců ručně, bez elektrického nářadí. Nejvíc mu při práci pomohla stará zednická špachtle po dědovi. Tvrdý pískovec s křemennými kamínky mu práci komplikoval, ale nakonec se stal součástí výsledného reliéfu. Knovízský drak tak vznikl z obyčejného nápadu, fantazie a snahy vrátit tomuto místu jeho kouzlo.
---
Když přijedete do Knovíze, zamiřte na okraj obce za poslední domy, odkud vede polní cesta směrem k lesu. Na jeho okraji narazíte na rozcestí. Tady zahněte doleva a po několika desítkách metrů podél Husovy skály dojdete až k samotnému reliéfu kamenného draka. Cesta je krátká, nenáročná a zvládnou ji i rodiny s dětmi. Samotný Knovízský drak se nachází na souřadnicích 50.2121786N, 14.1424544E.
Zdroje:
