Článek
Ráno v Špindlu bylo zalité sluncem a marmeládou. Přesněji řečeno, jahodová skončila Elišce na mikině hned po prvním soustu. „To nevadí, teď mám aspoň výšivku hor ve stylu džemu. Značka dobrodružství, tati,“ řekla a pokrčila rameny. Čenda mávnul rukou. „V horách je každej flek šlechtický erb!“
Nabalili batohy, přitáhli si šňůrky u bot až k poslednímu dírkování a vyrazili po žluté na Kozí hřbety.
Zpočátku šlo všechno hladce. Eliška poskakovala po kamenech jako kamzík a Čenda předstíral, že mu nevadí, že ho vlastní dcera nechává v závěsu jak podvyživeného medvěda. Ale jakmile vylezli nad hranici lesa, začal foukat vítr tak silný, že Elišce málem uletěla čepice i s hlavou.
„Tohle je jak fén z pekla!“ křičela a držela si kapuci. „Aspoň ti uschne mikina od té marmelády,“ hulákal táta proti větru.
Na hřebenech se před nimi otevřelo nekonečno, kamenité cestičky, modrá obloha, mraky, co by se daly krájet, a dálky až do Polska. Potkali dvojici německých turistů v pončech, kteří vypadali jako dva nafouklí pytlíci od chipsů. Mávli jim a zamumlali cosi jako „vunderschön und windig wie Sau!“, načež zmizeli ve větru.
Když došli na rozcestí, Čenda řekl, „Co říkáš na malou zacházku k Vrbatově boudě?“ Eliška kývla: „Jestli tam bude polívka, jdu i na Sněžku pozpátku.“
Pomník Hanče a Vrbaty
Bouda stála jako statečný bunkr v moři horských trav. Uvnitř bylo teplo, vonělo to tu… no, ne úplně. Směsí česneku, zelí a čehosi, co Eliška nazvala „duše starýho bači v hrnci“. Objednali si polévku. „Je to kulajda nebo vývar?“ Ptá se Eliška. „Je to něco mezi. Jako když si bramboračka vzala dovolenou v Bulharsku.“ Odpovídá Čenda.
K tomu dostali tři krajíce chleba, z nichž jeden měl tvar Českého středohoří. Když si Eliška omylem nabrala lžíci hořčice místo másla, jen protočila oči. „V příštím životě chci být pes a jíst granule. Bez překvapení.“
Naštěstí jim paní z obsluhy doporučila nocleh ve staré salaši kousek pod boudou. Byla to jednoduchá dřevěná chajda, ale měla matrace, střechu a škrábající se kamzíky za oknem. Spali tvrdě, ale šťastně. Jen Čenda v noci chrápal tak hlasitě, že se jeden kamzík dvakrát zakuckal.
Ráno přišlo jako pohádka. Slunce se plížilo po úbočí a všechno zářilo, tráva, kapky rosy, i Eliščiny oči, když uviděla čaj v termosce. „Jako by nám hory samy přály dobré ráno,“ řekla. Čenda se podrbal na bradě. „Nebo jako by chtěly říct tak a teď padejte, než přijde déšť.“
Po snídani pokračovali po červené značce přes Luční boudu, Eliška si na chvíli lehla do trávy a zkoušela poznávat tvary mraků. Jeden vypadal jako kytara, druhý jako ježek, třetí jako ponožka s dírou. Pak se vydali přes pláň k Výrovce, vítr ztichl, ale nohy začaly protestovat. „Už chápu, proč se říká, že to bolí až na duši,“ sténala Eliška. „To je znamení, že putuješ správně.“
Při sestupu do údolí nastal kritický moment bahenního šílenství, Eliška uklouzla a přistála rovnou do louže „Mám to až v kalhotkách!“ zakřičela.
Čenda se snažil zachovat vážnost, ale nešlo to. Smáli se tak, že je musel slyšet i Krakonoš.
---
Hory končí, ale cesta ne.
Už zase seděli ve Špindlerově Mlýně. Horká čokoláda voněla a nohy jim vibrovaly jako po trampolíně.
Eliška se dívala kamsi ke Kozím hřbetům. „Tati… já jsem smutná, že to končí. Že už zas pojedeme domů.“
Čenda se napil, položil hrnek a řekl. „Ale tohle nekončí, holka moje. Jenom končí jeden výšlap, jeden vandr. Svět je velkej. Víš, že třeba Hřensko a Mezní Louka jsou úplně jiný kouzlo? Tam voní mlha a skály zpívají jinak. Můžeme vyrazit, kdykoli budeme chtít.“ Eliška se pousmála. „A bude tam taky polívka, co chutná jako detektivka?“ „Spíš jako thriller,“ zasmál se Čenda.
Tak zase příště. AHOJ
1. den: Špindlerův Mlýn – Kozí hřbety – Luční bouda – Vrbatova bouda
Start. Špindlerův Mlýn, centrum
Po červené značce do údolí Bílého Labe, dále výstup po modré přes Kozí hřbety
Pokračování po modré k Luční boudě, občerstvení, případně přespání
Po červené na Vrbatovu boudu, místo noci (nebo bivaku poblíž, dle pravidel KRNAP)
2. den: Vrbatova bouda – Pančavský vodopád – Labská bouda – Labský důl – Špindlerův Mlýn
Trasa. Od Vrbatovy boudy krátká zacházka k Mohyle Hanče a Vrbaty
Po červené na Labskou boudu, cestou výhled na Pančavský vodopád
Sestup po modré přes Labský důl.
Návrat do Špindlerova Mlýna.
---
Zdroje.
1. Krkonoše.eu – Kozí hřbety
https://www.krkonose.eu/kozi-hrbety
2. Krakonošova děvče – Výšlap na Kozí hřbety
https://krakonosovo-devce.cz/vyslap-na-kozi-hrbety/
3. Správa KRNAP – informace o Vrbatově boudě
https://www.krnap.cz/cs/vrbatova-bouda
