Článek
Na 18. říčním kilometru Vltavy, nedaleko Nelahozevsi a Veltrus, stojí technická památka, která i více než sto let po svém vzniku stále slouží svému účelu. Malá vodní elektrárna Miřejovice je důkazem, že energie vody dokáže napájet nejen turbíny, ale i naši fantazii.
První část díla vznikla na přelomu 19. a 20. století (1900–1904). Už tehdy byla považována za odvážný projekt – součástí stavby byl jez s pěti pohyblivými tabulemi, plavební komory a také most přes řeku. Druhá stavební etapa proběhla v letech 1928–1930, kdy elektrárna dostala podobu, jakou známe dnes. Autorem architektonického návrhu byl František Sander a jeho cit pro secesní estetiku dodnes rozeznáme v půlkruhových oknech, proporcích fasády i v elegantní transformátorové věži.
Technologii dodaly renomované firmy ing. Pokorného a ing. Peky. Zajímavostí je, že už v roce 1904 přijeli Miřejovice obdivovat američtí inženýři a od českého konstruktéra Záhorského koupili licenci na toto řešení.
Srdcem elektrárny byly a jsou Francisovy turbíny. V původní sestavě jich bylo pět a výkon se pohyboval kolem 3,5 MW. Po modernizacích dosahuje instalovaný výkon přibližně 5,5 MW.
MVE Miřejovice
Co to znamená v praxi? Elektrárna dokáže ročně vyrobit mezi 14 a 19 tisíci megawatthodinami elektřiny. Přepočteno na domácnosti, při průměrné spotřebě 5 000 kWh by mohla zásobit 2 800 až 3 900 domácností,
pokud počítáme s nižší spotřebou 4 000 kWh, číslo by se blížilo až 4 800 domácnostem. Jinými slovy: jedna „malá“ elektrárna dokáže rozsvítit celé menší město.
---
Miřejovice nejsou jen technikou – jsou i kulturním místem setkávání. Starý most, který je součástí areálu, dnes slouží pěším a cyklistům a stal se oblíbenou vyhlídkou i fotogenickým místem. Každoročně se zde pořádá akce Happening na starém mostě, která připomíná, že technické stavby mohou mít i lidský rozměr.
Celý komplex – jez, elektrárna i most – je zapsán jako technická památka v památkovém katalogu. To znamená, že jeho vzhled i funkce mají být zachovány pro další generace.
Průmyslová estetika a secesní kouzlo elektrárny neušlo ani filmařům. V databázích filmových míst je plavební komora a jez Miřejovice uváděna jako zajímavá lokalita pro natáčení. Objevily se zde dokumentární záběry o Vltavě, například ve starších filmech a televizních pořadech. Česká televize zařadila elektrárnu i do svého cestopisného magazínu Toulavá kamera, kde byla představena jako technická památka.
Na webu věnovaném starému mostu se navíc objevují zmínky o tom, že zde probíhalo i natáčení filmových scén – i když konkrétní tituly nejsou detailně doloženy, místo se ukázalo jako atraktivní kulisa. Architektura elektrárny a její okolí jsou lákadlem také pro fotografy, amatérské tvůrce a hudební klipy.
Po více než sto letech provozu je zřejmé, že se bez zásadní opravy neobejde ani jez, ani most. Povodí Vltavy proto připravuje rozsáhlou rekonstrukci, která by měla zajistit bezpečnost, zachovat historické prvky a zároveň modernizovat technologie. Cena takového zásahu není malá – podobné projekty v Česku vycházejí na desítky až stovky milionů korun. Přesná částka pro Miřejovice zatím zveřejněna nebyla, ale očekává se, že půjde o investici v tomto rozsahu.
Když se dnes procházíme podél Vltavy, těžko si představíme, že v době svého vzniku byla elektrárna Miřejovice považována za technologický zázrak. Přesto funguje dodnes – a dokazuje, že spojení inženýrské preciznosti a estetického citu může přetrvat celé generace.
Miřejovice tak nejsou jen místem, kde se voda mění v elektřinu. Jsou připomínkou doby, kdy se technické stavby tvořily s vizí, že budou sloužit lidem i krajině po celé století – a současně kulisou, která inspiruje umělce i filmaře.
Zdroje.
https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/mala-vodni-elektrarna-turbina-pamatka-navsteva-mirejovice.html?utm_source
https://www.hrady.cz/technicka-pamatka-vodni-dilo-mirejovice/texty?pos=300&tid=19770&utm_source
https://starymost.nela.cz/?utm_source
