Článek
Byl konec dubna roku 1961. Na antarktické výzkumné stanici Novolazarevskaja, obklopené nekonečnou pustinou sněhu a ledu, vládl silný vítr a mrazivé ticho. Dny a noci splývaly v jednolitou šedobílou prázdnotu. V těchto podmínkách žilo třináct mužů, členů sovětské expedice, odříznutých od světa na dlouhé měsíce. Jediný lékař mezi nimi se jmenoval Leonid Ivanovič Rogozov.
Bylo mu teprve 27 let. Mladý chirurg, plný elánu a ideálů, který právě dokončil specializaci a přihlásil se dobrovolně na polární výpravu. Netušil, že se stane legendou medicíny a symbolem lidské odvahy.
Nemoc, která nečeká
Na konci dubna začal Rogozov cítit slabost, nevolnost a bolest v pravém podbřišku. Zpočátku si myslel, že jde jen o trávicí potíže, na stanici nebylo jídlo právě pestré. Jenže bolest se zhoršovala. Během několika hodin měl horečku, zvracel a každý dotyk v podbřišku byl nesnesitelný.
Jako zkušený lékař věděl, co to znamená. Akutní zánět slepého střeva.
Diagnóza, která v běžné nemocnici znamená rutinní operaci. Ale tady, na nejodlehlejším místě světa, byla smrtelným rozsudkem.
Bez možnosti pomoci
Stanice Novolazarevskaja ležela stovky kilometrů od nejbližšího osídlení. Letecký transport nebyl možný, sněhová bouře, vítr přes sto kilometrů v hodině, teploty hluboko pod nulou.
Rogozov věděl, že pokud slepé střevo praskne, zemře na peritonitidu během několika hodin.
A tak učinil rozhodnutí, které se zapíše do historie medicíny.
„Musím se operovat sám.“
Příprava na nemožné
Připravoval se klidně, metodicky, tak jak byl zvyklý z nemocničního sálu. Určil si dva pomocníky, mechanika Vladimira Artemjeva a meteorologa Zinaidu Teplinského. Naučil je sterilizovat nástroje, přidržovat zrcadlo a podávat mu nástroje.
Místnost na stanici upravili jako improvizovaný operační sál. Vše pečlivě vydezinfikovali, připravili světlo, stůl, obvazy, a dávku místní anestezie (novokainu).
Operace měla proběhnout v polosedě, s oporou hlavy a hrudi o polštáře. V zrcadle uvidí pravou stranu břicha, i když zrcadlový obraz znesnadní orientaci. Věděl, že se bude muset řídit hmatem.
Noc, kdy bojoval o život
Bylo 30. dubna 1961, 2 hodiny po půlnoci.Rogozov si dezinfikoval břicho, podal si injekci s novokainem a pronesl tiše
„Začínáme.“
Prvním řezem otevřel vlastní kůži a podkoží. Cítil tlak, bolest i slabost. Každý pohyb skalpelu byl vědomý a pomalý. Když začal pronikat hlouběji, ztratil přehled v zrcadle, musel spoléhat na dotek. Občas odpočíval, pot mu stékal po čele.
„Vidím, že slepé střevo je oteklé a zanícené,“ zapsal později do deníku.
„Dotýkám se ho prstem, cítím napětí. Potřebuji ho uvolnit, odříznout, ale každá chyba znamená konec.“
Po přibližně 30 minutách se dostal k apendixu. Pomocníci mu podávali svorky a hadříky, když krev bránila výhledu.
O půl třetí ráno slepé střevo odstranil a ránu zašil. Ztratil spoustu síly, ale věděl, že přežil.
Když došil poslední steh, omdlel. Pomocníci ho přenesli na postel.
Zázrak na ledové pustině
Za pět dní horečka ustoupila. Po týdnu odstranil stehy. Po dvou týdnech už znovu pracoval. Zachránil si život, čistou odvahou, klidem a odborností.
Jeho čin se brzy dostal na veřejnost a obletěl svět. V době, kdy Sovětský svaz soupeřil se Západem i v symbolických činech, působil Rogozov jako hrdina nové doby, lékař, který přelstil smrt vlastníma rukama.
Osud po návratu
Po návratu do vlasti Rogozov pokračoval ve své kariéře chirurga. Nikdy se svým činem nechlubil. Když se ho kolegové ptali, jaké to bylo, odpovídal prostě.
> „Byla to nutnost. Kdybych to neudělal, zemřel bych.“
Zemřel v roce 2000 v Petrohradu. V archivu po něm zůstal deník s popisem operace a několik černobílých fotografií, na nichž je zachycen, bledý, soustředěný, s otevřeným břichem, obklopen dvěma pomocníky.
Dnes se jeho příběh učí na lékařských fakultách po celém světě jako příklad mimořádné odvahy, sebekontroly a profesní odpovědnosti.
Citát z jeho deníku
> „Zdálo se mi, že čas se zastavil. Každý pohyb byl věčností.
Když jsem viděl, jak slepé střevo mizí, pocítil jsem zvláštní klid – jako by se život na chvíli zastavil a zase rozběhl. Věděl jsem, že jsem to dokázal.“
