Článek
Když se řekne Vysočina, většina lidí si představí klidné kopce, louky a rozlehlé lesy. Ale jen málokdo tuší, že mezi nimi se skrývá jeden z nejdivočejších koutů v Česku, údolí řeky Doubravy, hluboký kaňon, který se vine mezi Bílkem a Chotěboří.
Řeka se zde z nenápadného potoka mění v dravou sílu, která si po tisíce let razila cestu žulovým masivem. Voda hučí, naráží do kamenů, tříští se v peřejích a mizí pod skalními převisy. Okolní lesy voní mechem a vlhkostí, a když člověk sejde z cesty, má pocit, že vstoupil do světa dávno zapomenutých pohádek.
Itinerář putování divokým srdcem Doubravy
Bílek – Údolí Doubravy – Chotěboř
Délka: přibližně 9 km
Čas: 3–4 hodiny
Značení: červená turistická značka, Naučná stezka Doubrava
Obtížnost: střední, místy náročnější skalnatý terén
Výlet začíná v poklidné obci Bílek, kam se dá pohodlně přijet vlakem. Už za prvními domky se krajina začne svažovat a mezi stromy se ozývá šumění vody. Cesta prudce klesá dolů do úzkého kaňonu a tady začíná pravé dobrodružství.
Po pár minutách chůze se otevře Masarykova vyhlídka. Z kamenné terasy vysoko nad řekou je vidět, jak se Doubrava divoce klikatí mezi skálami, a člověka hned napadne, že tu příroda měla volnou ruku.
Peřeje, skály a Čertova legenda
Za vyhlídkou vstoupíte do nejdivočejší části soutěsky Doubravy. Řeka se zde zužuje, valí se přes obrovské balvany a tvoří peřeje, které se s hukotem vrhají z jedné tůně do druhé. Přes proud vedou dřevěné lávky, místy musíte po kamenech, jindy po úzké pěšině vysoko nad vodou.
Tady stojí i nejznámější útvar, Čertova skála. Podle pověsti chtěl čert přehradit řeku, aby mohl odvézt duši mlynáře z nedalekého mlýna. Ale když zazvonil kostelní zvon z Chotěboře, zmizel a zanechal po sobě rozštíplý kámen. I dnes prý kdo u skály zůstane o samotě, uslyší hluboké dunění, ozvěnu pekelných sil.
Kousek dál narazíte na vodopád Doubravy, malý, ale o to působivější. Voda tu padá po žulových blocích a vytváří bílou pěnu, která se na jaře mění v burácející masu.
Klidná tvář řeky a příběhy mlýnů
Za peřejemi se krajina pomalu uklidňuje. Řeka se rozlévá do širšího koryta a cestička vás vede kolem zbytků starých mlýnů. Kdysi tu bylo živo. Horní mlýn, Dolní mlýn i další usedlosti zpracovávaly obilí z okolí a voda z Doubravy poháněla jejich kola. Dnes zůstaly jen kamenné zdi, zarostlé kapradím a mechovým kobercem, které působí téměř mysticky.
Kousek od cesty se nachází Jordánská vyhlídka, která nabízí nádherný pohled do zalesněného údolí. Je to ideální místo na odpočinek, rozbalit svačinu, namočit nohy do vody a vnímat ticho přerušované jen šuměním řeky.
Do Chotěboře - město s duší
Cesta končí v Chotěboři, příjemném městě s historickým jádrem a zámkem obklopeným parkem. Pokud máte čas, projděte se k zámeckému rybníku nebo navštivte Muzeum Chotěbořska, kde se dozvíte více o historii údolí, mlýnů i o lidech, kteří tu žili.
Z Chotěboře se dá pohodlně vrátit vlakem zpět do Bílku, nebo pokračovat po modré značce a udělat okružní trasu dlouhou asi 13 km.
---
Přírodní ráj chráněný lidmi
Údolí Doubravy je národní přírodní rezervací. Vzácné druhy kapradin, lišejníků a mechů tu rostou na skalách, kde se jich slunce dotkne jen několik hodin denně. Žijí tu ledňáčci, vydry, mloci i vzácné druhy netopýrů.
Na jaře hraje údolí všemi odstíny zelené, v létě voní jehličím a vodní tříští, na podzim se mění v mozaiku zlatých barev a v zimě, když řeka zamrzne, působí skoro pohádkově.
---
Vezměte si pevné boty, stezka je místy kluzká a kamenitá.
Cesta je ideální od jara do podzimu, v zimě bývá údolí nebezpečně zledovatělé.
V Bílku i Chotěboři je možné zaparkovat auto či se dopravit vlakem.
Celá trasa je součástí Naučné stezky Doubrava, která má 12 zastavení s tabulemi o přírodě, historii a legendách.
---
Návštěva údolí Doubravy není jen procházkou. Je to setkání s živlem, který tu po staletí tvaruje krajinu a možná i vás. Kdo jednou uslyší hučení peřejí mezi skalami, ten se sem často vrací. Protože v srdci Vysočiny se skrývá kousek divočiny, který nám připomíná, že příroda je silnější, než se zdá.
