Článek
Propaganda jako pilíř vnitřní stability i vnějšího tlaku
Severní Korea je často vnímána primárně skrze svou jadernou hrozbu a militarizovanou hranici s Jižní Koreou. Méně se však mluví o tom, že režim Kim Čong-una dokonale ovládá nástroje hybridní války – kombinaci vojenských, kybernetických a informačních prostředků. Propaganda a dezinformační operace nejsou jen nástrojem domácího udržení moci, ale i součástí širší strategie ovlivňování situace v regionu a vytváření tlaků na mezinárodní scéně.
Propaganda hraje klíčovou roli v udržování stability severokorejského režimu. Na domácí scéně zajišťuje neohebnou kontrolu nad informacemi, buduje kult osobnosti kolem Kim Čong-una a vykresluje Západ jako agresora ohrožujícího severokorejský lid. Navenek pak KLDR modernizovala své způsoby komunikace – skrze státní média i sociální sítě se snaží vytvářet obraz odhodlané vojenské síly, která se nebojí postavit USA a jejich spojencům. Takzvaná „diplomacie strachu“ v podobě raketových testů a vojenských přehlídek slouží nejen k testování zbraní, ale i jako psychologická válka. Má za cíl vyvolat dojem nevyzpytatelného, potenciálně iracionálního režimu, který je schopen čehokoliv.
Dezinformační operace a jejich specifika
Další významnou součástí hybridní strategie KLDR jsou dezinformační operace. Ty jsou často cíleny na Jižní Koreu s cílem narušit stabilitu tamní společnosti. Režim šíří nepravdivé zprávy, které zesilují společenské napětí, například ohledně vojenské spolupráce Jižní Koreje se Spojenými státy. Významnou roli zde hrají také kybernetické aktivity – severokorejské hackerské skupiny, jako například Lazarus Group. Mezi další taktiky patří snahy o diskreditaci severokorejských uprchlíků, kteří v Jižní Koreji svědčí o brutalitě režimu. Prostřednictvím propagandy je označují za lháře a zrádce, čímž se snaží podkopat jejich důvěryhodnost.
Přesah mimo Korejský poloostrov
Hybridní aktivity KLDR však mají přesah i mimo Korejský poloostrov. V posledních letech je patrná stále užší vazba na ruské a čínské dezinformační ekosystémy. Tyto autoritářské režimy sdílejí společný cíl – oslabit důvěryhodnost Západu a podrývat důvěru v demokratické instituce. I když se může zdát, že Severní Korea nemá přímý vliv na střední a východní Evropu, její dezinformační metody přispívají k celkovému informačnímu chaosu, který autoritářské státy využívají k oslabení svých protivníků.
Dopady a bezpečnostní rizika
Dopady těchto hybridních aktivit jsou zřejmé. Dlouhodobé narušování důvěry jihokorejské společnosti ve vládu a armádu může vést k destabilizaci tohoto klíčového amerického spojence v regionu. Současně je severokorejský model hybridního nátlaku inspirací pro další autoritářské režimy. Know-how KLDR v oblasti kybernetiky a informační války je často sdíleno s Ruskem a dalšími zeměmi, což zvyšuje riziko napodobení těchto technik v hybridních konfliktech i v Evropě.
Severní Korea je tedy nejen vojenskou a jadernou hrozbou, ale i aktérem hybridních operací, který efektivně kombinuje propagandu, dezinformace a kybernetické útoky. Západ se při tvorbě své bezpečnostní politiky nesmí soustředit jen na odstrašení raketových testů. Neměl by podceňovat sofistikovanější formy nátlaku, které mají potenciál destabilizovat i vzdálené regiony, včetně Evropy.
