Článek
Hypersonické zbraně, představující zbraňové systémy schopné dosahovat rychlostí vyšších než mach 5 (pětinásobně vyšší rychlost, než rychlost zvuku), přinášejí revoluci ve vojenských schopnostech. Kombinace extrémní rychlosti, manévrovatelnosti a obtížné detekce činí tyto zbraně obzvláště nebezpečnými a zásadně snižuje účinnost stávajících obranných systémů založených na radarovém sledování a protiraketové obraně. Na rozdíl od balistických raket tyto zbraně nepřelétají po balistické dráze, ale mohou měnit trajektorii během letu, což výrazně komplikuje jejich zachycení a eliminaci.
Dosavadní použití hypersonických zbraní
Hypersonické zbraně již nebyly pouze testovány, ale také nasazeny v reálných konfliktech. Nejvýrazněji se jejich použití objevilo během války na Ukrajině, kde Rusko v roce 2022 a 2023 nasadilo hypersonické střely Kinžal proti ukrajinské infrastruktuře. Tato nasazení ukázala ničivý potenciál těchto zbraní, ale zároveň odhalila, že ani hypersonické prostředky nejsou zcela neomylné. Ukrajinská protivzdušná obrana za pomoci západních systémů, včetně systému Patriot, dokázala některé z těchto střel sestřelit. Je však nutné podotknout kontroverzi zařazení střely Kinžal mezi hypersonické střely. Podle některých odborníků se jedná pouze o upravenou raketu Iskander, která se po odpálení z letounu chová stejně jako jiné balistické střely.
Kdo vede v hypersonickém závodě?
Tři klíčoví aktéři – Spojené státy, Rusko a Čína dnes dominují ve vývoji hypersonických technologií. Rusko již zařadilo do své výzbroje Avangard – hypersonický kluzákový prostředek schopný nést jaderné hlavice. Čína již v roce 2019 prokázala schopnosti s prostředkem DF-ZF a v roce 2021 svět překvapila testem hypersonické střely s orbitální schopností. Spojené státy se zaměřují primárně na konvenčně vyzbrojené hypersonické systémy, jako je Long-Range Hypersonic Weapon (LRHW) a Conventional Prompt Strike (CPS), čímž kladou důraz zejména na přesnost než na extrémní ničivou sílu jaderného arzenálu.
Strategický dopad: Nová éra nejistoty
Hypersonické zbraně zásadně proměňují globální bezpečnostní prostředí. Jejich schopnost zasáhnout cíl během několika minut a překonat tradiční protiraketovou obranu vytváří tlak na změnu doktríny odstrašení. Koncept vzájemně zaručeného zničení (Mutual Assured Destruction – MAD), který od studené války udržoval křehkou stabilitu mezi jadernými mocnostmi, se ocitá v ohrožení. Zkrácení reakčních časů při detekci útoku zvyšuje riziko špatného vyhodnocení situace a potenciálně uspěchaných rozhodnutí s katastrofálními následky.
Vedle vojenských důsledků mají hypersonické zbraně i výrazný geopolitický dopad. Jejich vývoj a použití nabourává dohody o kontrole zbrojení, jako byla smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu z roku 1987, protože často nezapadají do jejich pravidel. Kvůli tomu roste napětí hlavně mezi Spojenými státy, Ruskem a Čínou. V kombinaci s hybridními hrozbami, kybernetickými útoky a dezinformačními kampaněmi tak hypersonické zbraně přispívají k dalšímu narušení globální stability.
Budoucnost hypersonických zbraní
Hypersonické zbraně budou v příštích letech hrát stále důležitější roli ve vojenských strategiích velmocí. Očekává se jejich další zdokonalování, zejména co se týče přesnosti, dosahu a schopnosti pronikat nepřátelskou obranou. Současně probíhá vývoj obranných technologií, které by mohly na tuto hrozbu reagovat. Klíčová bude i integrace hypersonických systémů s umělou inteligencí a automatizovanými velitelskými systémy, jelikož extrémní rychlost těchto zbraní vyžaduje okamžitá rozhodnutí. Rozšíření hypersonických technologií mimo velmoci však může zvýšit riziko regionálních konfliktů a destabilizovat globální bezpečnost.
