Článek
V určitých ohledech využívá strategii známou ze studené války, kdy cíleně dávají důraz na mlžení a koordinované ovlivňování cílů tak, aby jednaly v souladu se zájmy propagandy, aniž by si to plně uvědomovaly. Přitom současné mediální prostředí představuje nové možnosti, které Rusko využívá sofistikovanou formou a způsobem nepředstavitelným během studené války (Bertolin 2015).
Ruská mediální propaganda cílila na více komunikačních kanálů, mezi které patří jak tradiční televizní a rozhlasové vysílání, tak moderní internet a sociální sítě. V rámci online prostoru Rusko využívalo koordinované skupiny „trollů“, kteří systematicky zpochybňují alternativní názory a informace, jež jsou v rozporu s ruskou verzí událostí (Pomerantsev a Weiss, 2014). Mezi hlavní kanály se řadí RT (dříve Russia Today) a Sputnik. Vedle těchto organizací Rusko velkou měrou využívá i další alternativní zpravodajské weby, které poměrně sofistikovaným způsobem zastírají svůj skutečný záměr. Tento přístup má jasný psychologický efekt, kdy propracovaný systém různých informačních zdrojů umožňuje šíření různých argumentů, jež však směřují k totožnému závěru.
Charakteristické rysy propagandy zahrnují velké objemy informací šířené více kanály, koordinované opakování sdělení a lhostejnost vůči objektivní realitě. Právě tato propracovaná taktika dává ruským narativům v očích publika větší důvěryhodnost (Paul a Matthews 2015). Kromě velkého množství informačních kanálů se ruská propaganda soustředí i na vysoký objem šířených informací. Velké množství obsahu vyžaduje velkou pozornost publika, což může účinně eliminovat konkurenční sdělení. Přitom využívání více kanálů zvyšuje šanci, že dané informace dospělé publikum zaznamená. Přijímání zpráv z více zdrojů zároveň posiluje důvěryhodnost šířeného obsahu, zejména pokud jsou označené zdroje vnímány jako relevantní (Paul a Matthews 2015).
Ruská propaganda se rovněž snaží být rychlá a nepřetržitá, což usnadňuje fakt, že její systém zcela pomíjí nutnost ověřování faktů. Namísto toho se soustředí na interpretaci událostí, kterými efektivně cílila na své publikum. Tento flexibilní přístup umožňuje propagandě rychle reagovat a často veřejně šířit první zprávy o událostech – mnohdy včetně falešných verzí, které se následně velkou měrou šíří jako fakta, ačkoliv nemají základ v realitě (Paul a Matthews 2015). Úspěch této strategie spočívá ve využívaní psychologických efektů, kdy jedinec má vyšší pravděpodobnost přijmout první obdrženou informaci a následně ji upřednostňuje i ve světle protichůdných důkazů. Opakované sdělení postupně získává známost a připomínání stejných tvrzení posiluje vnímání jejich pravdivosti (Muñoz 2012).
Ruští propagandisté rovněž pracují se strategií recyklace dezinformací. Například pravidelně opakovali tvrzení o tom, že polský prezident Andrzej Duda údajně trval na návratu historických polských území od Ukrajiny, či znovu využívali narativ o takzvaném Západem podporovaném převratu v Kyjevě (Goble 2015).
Ačkoliv propaganda poměrně sofistikovaně nakládá s fakty, neznamená to, že jsou všechny její informace zcela nepravdivé. Právě naopak – často využívá určité množství pravdy, kterou následně přetváří ve prospěch svých narativů. Zároveň propracovaný systém výroby důkazů zahrnuje manipulaci s fotografiemi, najímání herců a celkovou tvorbu falešných událostí. Příkladem jsou knihy vydané pod jmény západních novinářů nebo vědců, které mediální mašinérie propagandy využívala k posílení své důvěryhodnosti (Paul a Matthews 2015).
Tento koordinovaný přístup ruské propagandy ukazuje, že publikum často akceptuje určitou úroveň zkreslení nejen kvůli neznalosti, ale také kvůli vodítkům, které informace činí důvěryhodnější. Tento propracovaný systém postupně zvyšuje podíl přijatých dezinformací, protože lidé zapomínají na dřívější vyvrácení.
Pokud jsou nepravdivé informace medializovány vhodnými cestami využívajíce renomované názvy mediálních kanálů a jsou šířeny sofistikovanou formou, pravděpodobnost, že je uživatelé přijmou jako pravdivé, významně roste. To je obzvláště viditelné u mediálních platforem jako RT či Sputnik, které jsou prezentovány jako seriózní informační zdroje (Paul a Matthews 2015).
