Článek
Miroslav Smíšek (1925-2013) původem z Malé Dobré u Kladna se jako student během druhé světové války účastnil odboje. Šířil protinacistické letáky, narušoval telefonní vedení Gestapa, než byl v říjnu 1942 zatčen a poslán na nucené práce. Po pokusu o útěk a dalším věznění v několika nacistických věznicích (včetně obávané Pankráce) byl deportován do pracovního tábora SS v rakouském Ternitzu, kde vězni pracovali v krutých podmínkách oceláren. Smíšek zde prováděl záměrné sabotáže při tavení oceli a v únoru 1945 se mu podařilo uprchnout zpět do vlasti. Po osvobození měl daleko ke spokojenosti s novými poměry a v září 1948 se ocitl v emigraci. Přes uprchlické tábory v Německu a Itálii se dostal až do Austrálie. Po těžkých začátcích v cihelně v Canbeře a večerních kurzech umění Smíšek v roce 1949 přesídlil do Sydney a o další dva roky později do novozélandského Aucklandu. Jeho profesionální hrnčířská kariéra se naplno rozvinula právě na Novém Zélandu, kde se vypracoval v jednoho z průkopníků moderní autorské keramiky. Začínal v manufaktuře Crown Lynn, kde mohl ve volném čase využívat tamní vybavení k vlastním uměleckým pokusům, a pracoval také jako designér v podniku Diana Pottery, kde navrhl mimo jiné komerčně velmi úspěšný hrající džbán „Waltzing Matilda“. Mezi lety 1952 a 1968 působil v Nelsonu na severu Jižního ostrova, kde nejprve pracoval jako manažer místní cihelny Brick Works. Objevil jedinečné vlastnosti lokální červené hlíny a začal vyrábět esteticky působivé krby z tzv. pavích cihel. Kolem roku 1954 se stal prvním nezávislým hrnčířem na plný úvazek na Novém Zélandu, přičemž jeho tvorba si rychle získala oblibu. Smíšek se neustále snažil vzdělávat a hledal v oboru novou inspiraci. Na počátku 60. let strávil například šest měsíců na univerzitě v Kjótu, kde studoval tradiční japonskou keramiku a techniky stavby pecí, což hluboce ovlivnilo jeho filozofické vnímání tvorby. V roce 1962 v anglickém St. Ives v hrabství Cornwall spolupracoval s legendárním Bernardem Leachem, v jehož dílně pálil své vlastní nádoby inspirované středověkým stylem. Miroslav Smíšek vnímal hrnčířství nejen jako řemeslo, ale jako hluboce duchovní činnost, v níž se skrze kreativní práci s hlínou očišťoval od válečných traumat a vyjadřoval svou touhu po absolutní svobodě.
Poté, co se usídlil v Te Horo severně od Wellingtonu a vybudoval vlastní unikátní pece, jeho sady nádobí a vázy se staly žádaným artiklem mezi sběrateli s vytříbeným vkusem. Smíškovy zdobené mísy nechyběly ani na stole Alžběty II. Když novozélandský režisér Peter Jackson připravoval filmovou trilogii Pán prstenů, najal Smíška, jehož tvorbou byl okouzlen, aby pro něj vytvořil nádobí z fantastického Tolkienova světa. Šlo o zakázku na půl roku a výsledkem bylo na 700 různých džbánků, hrnků a talířů pro hobity, elfy, skřety a trpaslíky.
Smíškova tvorba dosáhla mezinárodního uznání. Po sametové revoluci se vracel do Čech a obdržel také několik vyznamenání.
Dnes jsou Smíškovy pece (na adrese 990 State Highway 1, Te Horo, ŌTAKI) vyhledávaným cílem turistů a zároveň se sem sjíždějí hrnčíři z celého světa na tvůrčí pobyty. Místo vedle kvetoucí louky s výhledem na zvlněnými kopečky je zkrátka ideální pro nasátí inspirace.
Prameny:
Nekola, Martin: Po stopách Čechů na Novém Zélandu, Machart 2021
Rhodes, Wendy: 60 Years 60 Pots, Mahara Gallery 2009
