Konec iluzí: Budoucnost oblohy leží v garážových raketách

Píše se rok 1944 a nad Lamanšským průlivem se řítí první primitivní bzučící monstra s plochou dráhou letu. Rychlost nacistické střely V-1 činila zhruba 640 kilometrů za hodinu. Tato děsivá popelnice poháněná pulzačním motorem nutila piloty britských stíhaček Spitfire manévrovat na samotné hranici fyzikálních zákonů. Svými křídly doslova obraceli nepřátelské létající pumy v absurdním vzdušném baletu, který z dálky připomínal neohrabanou přetlačovanou dvou opilých nosorožců nad londýnskými střechami. Operace Crossbow si vyžádala masivní nasazení tisíců dělostřeleckých granátů na jediný cíl. Historie má ovšem neuvěřitelně zlomyslný smysl pro humor a s oblibou nás nutí opakovat ty nejtrapnější chyby s novými kulisami. Dnes ukrajinské síly nasazují proti moderním dronům historické cvičné letouny Jak-52. Na zadním sedadle tohoto pomalu letícího muzejního exponátu sedí operátor s volacím znakem Ninja a zoufale pálí z obyčejné útočné pušky Haenel MK556 po ruských a íránských strojích. Tento naprosto surrealistický obraz působí, jako by se frontová linie propadla o sto let zpět v čase přímo do blátivých zákopů první světové války.

Výrobní cena pístového dronu Šáhid-136 činí přibližně 20 000 až 50 000 dolarů. Nasazovat proti takto lacinému kusu poletující karbonové překližky jakékoliv sofistikované západní zbraně je z taktického hlediska podobně inteligentní, jako najímat si elitní komando odstřelovačů na plošnou likvidaci mravenců ve vaší vlastní kuchyni. Odpálení jediné kinetické rakety ze systému Patriot PAC-3 vyjde daňové poplatníky minimálně na 3,7 milionu dolarů. Tento astronomický nepoměr představuje pomyslnou matematickou dýku vraženou přímo do zad západní ekonomiky, ze které nezadržitelně krvácí národní bohatství, zatímco si pohodlní úředníci v kancelářích zbrojařů spokojeně připisují tučné prémie. Využití námořní střely Standard Missile 6 představuje ztrátu 9,5 milionu dolarů za jediný kus. Jakmile se snažíte sestřelit roj levných sekaček na trávu střelami, jejichž cena odpovídá luxusní rezidenci na Manhattanu, prohráváte válku dřív, než vůbec stihnete odklopit červené krytky na odpalovacích tlačítkách.

V boji se navíc běžně odpalují dvě rakety Patriot na jeden cíl pro zajištění stoprocentní jistoty zásahu. Obránce se tak v jediném okamžiku propadá do finanční propasti s děsivým prodělkem v poměru až 190 : 1 za jediné stisknutí spouště, což z rovnice moderního válčení dělá ekonomickou grotesku.

Ukrajinské síly proto musely vyvinout zcela nový defenzivní ekosystém založený na nízkonákladových FPV koptérách.

Koptéry SkyFall P1-SUN stojí zhruba 1 000 dolarů, zatímco výkonnější Wild Hornets Sting vyjdou na 2 500 dolarů. Papírová cenovka těchto dronů působí jako zjevení a záchrana rozpočtů, jenže když odhrneme oponu, zjistíme, že jde o iluzi jednotkové ceny. Skutečná cena se pohybuje v desetinásobcích, protože do vzduchu musíte poslat obrovskou doprovodnou infrastrukturu.

Průměrná úspěšnost zásahu jedním nasazeným stíhacím FPV dronem se pohybuje okolo 68 procent u běžných starších typů ruských dronů. Pokud chráníte cennou elektrárnu nebo trafostanici, nemůžete v boji o holé přežití logicky vsadit štěstí na statistický hod mincí, neboť pokud dron nezasáhne, cíl o několik sekund později nenávratně zpopelní celou továrnu do základů.

Defenzivní jednotky proto rutinně vypouštějí rovnou celou salvu tří až pěti (pět a více je neoficiální standard) FPV stíhačů v letce za sebou. Skutečná cena za jeden prokazatelně sestřelený cíl tak díky nutné oběti materiálu raketově vzrůstá a pohybuje se v minimálním optimistickém rozmezí od 7 500 až 12 500 dolarů za úder. Bez započtení potřebné infrastruktury.

Velitelé na frontě jsou zkrátka nuceni vrhat do vzduchu celá mračna těchto drobných bzučících strojků, aby alespoň hrubou silou vykryli nespolehlivost levných čínských motorků a technické limity těchto strojů.

Pro detekci těchto hrozeb se využívá pasivní akustická síť Sky Fortress tvořená deseti tisíci uzly. Každý tento miniaturní senzor s obyčejným mikrofonem stojí směšných 300 až 500 dolarů. Tato neviditelná a levná hradba naslouchajících uší představuje ponižující políček všem přeplaceným armádním inženýrům, kteří po celá desetiletí s vážnou tváří dogmaticky tvrdili, že k odhalení nepřátelského letadla bezpodmínečně potřebujete gigantický radarový komplex s cenovkou menšího vesmírného programu.

Rusko samozřejmě nečekalo, až všechny jeho vražedné mopedy popadají z nebe bez úspěchu a dál modernizuje svůj arzenál. Zlomový obrat u dalekonosných dronů nastal využitím proudového motoru v sériové výrobě. Úderný dron Geran-3 disponuje malým proudovým motorem PBS TJ150 (údajně klon motoru české výroby) a dosahuje letové rychlosti 600 kilometrů v hodině.

Tento technologický skok směrem k tryskovým pohonům okamžitě proměnil všechny dosud úspěšné vrtulové FPV stíhače v naprosto bezmocné statisty, kteří mohou jen s otevřenými ústy sledovat, jak se kolem nich prožene smrtící stín mnohem rychleji, než si průměrný operátor koptéry stihne uvědomit, kterým směrem naklonit ovládací páčky svého opotřebovaného tabletu.

Nejlepší ukrajinské stíhací koptéry dosahují ve strmém letu rychlosti pouze 450 kilometrů v hodině. Fyzikální realita odporu vzduchu a limitů elektromotorů je neúprosná, takže snaha dohonit tryskový cíl vrtulníčkem s baterií připomíná závod astmatického důchodce s rychlíkem, kde výsledek je předem krutě jasný a nevyhnutelný.

Nasazení proudových motorů zkrátilo reakční okno pro detekci a obranu z dvaceti na pouhých osm sekund.

V takto smrštěném mikroskopickém zlomku času logicky selhává jakýkoliv lidský faktor u běžné pozemní PVO. Nervová soustava vojáka s namířeným těžkým kulometem Šilka nedokáže pod tlakem zpracovat složité balistické rovnice nutné k zasažení tryskového monstra. Pokud nemá moderní a pekelně drahou optiku, nemá šanci. Moderní drony Geran navíc ukrývají v útrobách výkonné procesory Nvidia Jetson Orin a navigační systém TERCOM. Východní agresor tímto krokem vybavil svá létající torpéda optickým mozkem, takže absolutně ignorují jakékoliv plošné elektronické rušení GPS a vesele si porovnávají záznam kamery se satelitní mapou v takzvaném offline režimu, jako by si nad bojištěm četli turistického průvodce.

Nové platformy disponují čínskými širokopásmovými modemy pro mesh sítě pro komunikaci mezi stroji v roji a zadními kamerami sledujícími hrozby. Jakmile se k nim přiblíží pomalý obránce, integrovaná umělá inteligence bleskově aktivuje naprogramované úhybné manévry, čímž zásadně znesnadňuje jakékoliv manuální zacílení a vytváří z nebe trojrozměrnou šachovnici, na které má útočník vždy náskok tří tahů.

Existují sice adekvátní odpovědi, ale ne s adekvátní cenovkou. Komerční znovupoužitelný proudový dron Anduril Roadrunner stojí zhruba 700 000 dolarů za kus. Mikroturbíny do levných dronů stojí mezi 2 000 a 4 800 dolary. Sestavení funkčního stíhací proudového dronu z hobby součástek tak vyhání cenu k deseti tisícům dolarů za kus. Cenová past však není jediný problém, kterému protivzdušná obrana čelí. Je tu faktor Čína.

VÝZVA EDITORA: Podpořte vývoj inovativní „garážové“ obrany, protože jinak budeme nuceni ruské drony už navždy sestřelovat prakem a zrezivělou brokovnicí ze zadní sedačky vrtulového letadla. Přispějte na garážovou revoluci v Operaci sokol.

Až 58 procent světové kapacity na výrobu raketového okysličovadla chloristanu amonného leží v asijském regionu. Západní civilizace se tak vlastní lhostejností stala tragikomickým rukojmím cizích diktatur, u kterých musí poníženě prosit o bílé chemikálie k výrobě vlastních zbraní. Jedinou spolehlivou americkou civilní továrnou pro masovou výrobu této látky byla donedávna chemička American Pacific Corporation. Pokud v této jediné hale dojde k fatální havárii nebo obyčejnému požáru, celá gigantická produkční síla kontinentu se okamžitě zastaví, aniž by dodavatel jako Lockheed Martin dokázal na svém hypermoderním pásu sestavit byť i jedinou raketu Patriot.

Čína kontroluje 94 procent globální produkce gallia a 83 procent germania pro elektroniku. Západní generálové v drahých oblecích si v podstatě dobrovolně navlékli na krk geopolitickou oprátku a druhý konec provazu odevzdali do rukou ústředního výboru v Pekingu, který nyní může jediným byrokratickým škrtnutím pera zastavit produkci radarových komponent a nechat nás všechny napospas blížící se tmě. Optické pátrače raket využívají exotické a extrémně drahé slitiny jako Indium Antimonide a Mercury Cadmium Telluride. Tyto krystalické senzory se nespokojí s obyčejným křemíkem z levných telefonů, nýbrž vyžadují mimořádně choulostivé frézování v hrstce specializovaných korporací, což z nich dělá úzké hrdlo celé protiletadlové produkce.

K překonání této technologické paralýzy vznikl program Franken SAM kombinující západní střely a sovětské podvozky. Inženýři začali sešívat dohromady obstarožní radary systému Buk s námořními raketami RIM-7 Sea Sparrow, čímž na koleně stvořili bizarní zbrojní chiméru, jež sice dokáže efektivně likvidovat íránské drony, avšak její budoucí existence stojí a padá na limitovaných zásobách starých střel, které se na zaprášených regálech NATO nezadržitelně tenčí. Systém Osa prošel ukrajinskou modernizací zvanou Hornet za nepatrných 340 000 dolarů. Zkorodované sovětské nosiče obdržely nové datové infrastruktury, aby mohly chrlit letecké střely R-73 rovnou ze země, což je sice nádherný příklad inovativní recyklace, ale fyzikální zákony neoklamete a raketa odpálená z klidu nedoletí ani z poloviny tak daleko jako z letící stíhačky.

Řešení existuje. Teoreticky. Armádní sklady států NATO dodnes disponují statisícovými, dohromady až milionovými zásobami neřízených raket ráže 70 milimetrů Hydra 70.

Tento na první pohled „nepotřebný a zaprášený historický šrot“ v sobě ukrývá obrovský a dosud naprosto trestuhodně nevyužitý potenciál, protože zatímco se inženýři ve sterilních laboratořích marně snaží vymyslet drahé proudové motorky do koptér, ve vojenských bednách leží odpověď čekající jen na to, až někdo odfoukne pavučiny a zapojí prostý selský rozum. Pevný raketový motor Mk66 Mod 4 měří 41,7 palců, váží 13,6 liber a vyvine konstantní tah mezi 1 300 až 1 415 librami (Mach-2). Tato surová, desítkami let nasazení prověřená raketová svalovina představuje čirou kinetickou brutalitu, která dokáže během pouhé jedné vteřiny spalování rozehnat obyčejnou kovovou trubku do tak šíleného nadzvukového pekla, že před ním zkrátka nestihne včas uhnout vůbec nic.

Cena tohoto chemického motoru se na volném trhu pohybuje v rozmezí pouhých 895 až 2 800 dolarů. V porovnání s křehkými elektromotory z komerčních letadélek jde o energetický výkon, který obránci dostávají prakticky zadarmo, jako by si k nákupu rohlíků přibrali zlevněnou mezikontinentální balistickou střelu. Okamžitě po mohutném zážehu dosahuje raketa letové rychlosti 2 400 km/hod, což s přehledem přesahuje hranici Mach 2. Zatímco si zadýchaný a stresovaný operátor civilní koptéry teprve nervózně nasazuje brýle, stará dobrá Hydra už s nekompromisní jistotou křižuje oblohu a zanechává za sebou jen rozžhavený vzduch.

Startovní propulze motoru Mk66 zaručuje, že raketa dokáže dohonit i proudový cíl o rychlosti 600 kilometrů v hodině bez sebemenšího problému. V takto krátkém časovém rámci, takzvaném okně pro záchyt, nestihne ani nejpokročilejší autonomní mozek nepřátelského dronu zpracovat hrozbu ze svých zadních kamer a neprovede úhybný manévr. Není kladen obrovský nárok na vysoce přesnou, nepřetržitou manévrovatelnost samotné záchytné rakety, jelikož její hrubá, syrová rychlost představuje zbraň samu o sobě, která jednoduše prorazí prostor dřív, než fyzika stihne zaregistrovat problém.

Přestože je těchto raket a motorů ve skladech zemí NATO dostatek - dohromady minimálně vyšší stovky tisíc kusů, na současném bojišti je v zásadě neuvidíte. Rozhodně ne v počtech, které by něco změnily.

Důvodem je, že se je několik chytrých hlav rozhodlo před lety modernizovat a opatřit moderním naváděním, které se označuje také jako APKWS.

Důvod proč levné rakety na současném trhu s protivzdušnou obranou absolutně chybí, přestože je jejich masová výroba technologicky okamžitě proveditelná, je v zajetých vysoce ziskových monopolech na upgrady těchto střel.

Tyto staré zásoby NATO a veškerou novou produkci pevných raketových motorů ve Spojených státech de facto kontrolují obří oligopoly, jmenovitě například korporace General Dynamics, Northrop Grumman nebo L3Harris. Další systémy vyrábí například Britové s cenovkou 50 000 USD. Tito mocensky nedotknutelní molochové se na obranném trhu chovají jako vyhladovělé upíří krakatice, jež za asistence zástupů lobbistů požírají jakoukoliv agilní konkurenci a urputně si střeží exkluzivní přístup ke komponentům. Místo toho, aby chránily evropské nebe, leží raketové motory ve skladech a čekají až k nim někdo milostivě přikoupí extrémně drahý navigační modul.

Podíváme-li se na detailní cenový a technologický rozpad jednoho záchytného výstřelu v systému APKWS (celková cena cca 30 000 USD, v přepočtu přes 700 000 Kč) odhalíme jednu zásadní disproporci.

65 až 85 % ceny tvoří naváděcí sekce (Mozek systému).

Srdcem systému je jednotka WGU-59/B. Její cena se historicky pohybovala mezi 15 000 až 20 000 USD, avšak s inflací a náběhem modifikovaných sérií se může vyšplhat až ke 25 000 USD. Modul využívá technologii DASALS (Distributed Aperture Semi-Active Laser Seeker), což znamená, že laserové senzory jsou integrovány přímo do náběžných hran čtyř výklopných stabilizačních křidélek. Tato konfigurace chrání senzorovou optiku před prachem z výmetu sousedních raket v kontejneru a poskytuje vysokou přesnost.

Tento modul vznikl původně jako levnější náhrada za rakety AGM-114 Hellfire.

Bohužel se dnes výrobci modulů chovají tak, jak se oligopoly chovají. Nechtějí na trh pustit cenově mnohem dostupnější konkurenci a využijí veškeré dostupné prostředky a lobbistické síly, aby nedošlo k uvolnění skladových zásob pro levnější adaptaci Hydry na trh.

Proto jsem se rozhodli v sekci pro předplatitele zveřejnit kompletní rozpad ceny a položek potřebných k sestavení alternativní verze rakety AI-Hydra. Která využívá umělou inteligenci a levné komponenty z automobilového průmyslu a spotřební elektroniky. Cena takové rakety vychází i s marží zbrojařů (okolo 30 - 40 %) na 5 000 USD za raketu. Garantovaný sestřel s využitím dvou raket 10 000 USD. Je to dostatečná kvalita, aby si poradila i s produvými motory nových variant ruských sebevražedných dronů.

Pokud nic neuděláme, Ukrajina ochránit svou výrobu a elektrárny nedokáže. Zimní ruská kampaň ukázala, že soustavnému tlaku stovek dronů a raket nelze pouze s interceptory odolat. Ukrajina potřebuje levné rakety - a to rychle.

Vlády musí okamžitě uvolnit stavidla a umožnit výrobu levných střel dalším štikám na trhu. Z těchto obrovitých zásob nyní totiž čerpají výhradně ony zkostnatělé firmy, které sice umí vyprodukovat skvěle fungující, avšak předražená a komplexní řešení v zoufale omezených počtech, čímž fakticky drží globální obranyschopnost jako rukojmí svého čtvrtletního zisku.

VÝZVA EDITORA: Podpořte vývoj inovativních systémů, s vývojem odspodu protože jinak budeme nuceni ruské drony už navždy sestřelovat puškou ze zadní sedačky letadla. Přispějte na garážovou obranu v OPERACI SOKOL

Budoucnost obrany evropského nebe neleží za velkou louží. Veškeré komponenty máme již tady, v zaprášených skladech, v policích u výrobních linek upadajícího automobilového sektoru a v každém chytrém telefonu. Na sestřelení Geranu nepotřebujeme navádění laserem pro likvidaci přímým sestřelem. Stačí rozebrat levný robotický vysavač a výsledek bude stejný.

V rozšíření pro předplatitele se můžete podívat na detailní analýzu konceptu, jak lze s nízkou počáteční investicí v jednotkách milionů dolarů rozjet továrnu, která dokáže sestřelovat ruské, čínské a íránské šahídy za zlomek ceny současných řešení.