Válka jako nový motor Evropy? Naše jediná šance jak Rusa porazit

Tato válka není primárně soubojem vojenské taktiky, je to brutální souboj zdrojů a průmyslové kapacity. A v této aréně je Rusko jen ekonomický trpaslík s rozpočtem válečné nouze. Ano, ekonomicky zaostalou Ukrajinu jednoznačně vojensky rozdrtí. I přes její odvahu vzdorovat přesile ji nakonec udolá. Zůstane-li v tom sama.

O tom ale tento článek není. Ten je o tom, jak tomu jak může Evropa doslova lusknutím prstu tuto situaci obrátit. Zpráva se věnuje vyčíslení, kolik by stálo Rusko uzbrojit a jak efektivní a přínosné by to pro Evropu bylo.

Zatímco Evropa stále váhá, počítá náklady na pomoc v miliardách a obává se eskalace, uniká jí drtivá pointa. Otázka nezní, jestli můžeme tento konflikt ukončit. Otázka zní, jak směšně levně to můžeme udělat? A dá se na tom vydělat?

Hloubková analýza, čerpající z několika renomovaných institucí, ukazuje, že Evropa může Rusko ekonomicky doslova „sfouknout“ za cenu, která je nižší než jedno procento jejího HDP. Toto není článek o charitě. Toto je investigativní manuál na rychlé a efektivní vítězství, které navíc může restartovat náš vlastní průmysl.

Základem jakékoli efektivní strategie je realistické posouzení zdrojů. A v tomto konfliktu je největším, avšak dosud nevyužitým, strategickým aktivem Evropy její drtivá ekonomická převaha.

Srovnání makroekonomických ukazatelů odhaluje propastný rozdíl. Pro rok 2025 je nominální HDP Evropské unie projektováno na přibližně 21.1 bilionu USD, zatímco HDP Ruské federace je odhadováno na 2.54 bilionu USD. To představuje ohromující ekonomickou nerovnováhu v poměru přibližně 8,3:1 ve prospěch EU. Problémem tak není nedostatek zdrojů, ale deficit politické vůle a efektivní koordinace k jejich mobilizaci.

Abychom věděli, kolik je třeba investovat, musíme znát skutečné válečné výdaje Ruska. Komplexní analýzy (např. SIPRI) odhadují celkové plánované vojenské výdaje Ruska na rok 2025 na 15.5 bilionu rublů, což odpovídá 7.2 % ruského HDP. Tato částka zahrnuje i skryté výdaje na sociální podporu vojáků, správu okupovaných území a vnitřní bezpečnost. Výdaje na bezpečnost nyní tvoří přes 40 % celého federálního rozpočtu Ruska. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný, vede k přehřívání ekonomiky, vysoké inflaci a extrémně vysokým úrokovým sazbám, které dusí nevojenské investice.

Při prognózovaném směnném kurzu odpovídají celkové válečné výdaje Ruska přibližně 160.6 miliardy USD.

A kolik by stálo Evropu tuto částku dorovnat? Výpočet ukazuje, že k vyrovnání ruských válečných výdajů by EU potřebovala investovat přibližně 0.76 % svého HDP.

A zde přichází klíčový fakt, který byl dosud přehlížen. Těchto 0.76 % HDP není nový, dodatečný účet. Jak uvádí námi analyzovaná zpráva, „Členské státy NATO se zavázaly k novému cíli vynakládat 3,5 % HDP na obranu do roku 2035.“ To znamená, že tyto peníze stejně vynaložíme. Jenže způsob jakým to uděláme bude rozhodovat o osudu Evropy na dekády.

Dosažení tohoto obecného cíle je pro mnohé země dlouhodobou výzvou. Navrhovaná investice ve výši ~0.8 % HDP však není náklad navíc, ale „strategická realokace v rámci rostoucích obranných rozpočtů“. Nabízí mnohem konkrétnější a okamžitou cestu k bezpečnosti tím, že alokuje relativně malou část již schválených navýšených rozpočtů přímo na eliminaci největší a nejnaléhavější hrozby.

Samozřejmě, buďme upřímní. Žádný stát nechce posílat miliardy do společného evropského fondu, aniž by měl jistotu, že se mu to vrátí v zakázkách pro domácí firmy a podpoří domácí zaměstnanost. Národní zájem je na prvním místě.

Navrhovaná strategie s tím počítá. Těch ~0.8 % HDP (nebo národní podíl každé země) nemusí nutně odtéct do Bruselu. Může být investováno přímo doma. Klíčem je koordinace. Společně s Ukrajinou, která ví nejlépe, co potřebuje, definujeme priority.

Každá země se může specializovat. Česká republika má světovou špičku v radarech, pasivních sledovacích systémech a masivní kapacity pro muniční výrobu. Hodně se mluví o čipech a Taiwanu, ale málokdo ví, že stroje na výrobu těchto čipů vyrábí Holanďani. Jiné země mohou montovat drony, vyrábět rakety nebo stavět obrněná vozidla. Tato okamžitá investice do domácí produkce zajistí, že peníze alokované na obranu proti největšímu agresorovi, který nás ohrožuje, poslouží hned a přinesou mír a prosperitu na domácí půdě.

Je to nesrovnatelně efektivnější a rychlejší, než tyto již schválené peníze „spalovat“ v platech nebo je „zalévat do betonu“ na stavbu silnic s tvrzením, že jde o „obrannou infrastrukturu“, protože po ní mohou jednoho dne jezdit tanky. Ano, mohou. A pokud se okamžitě nevzpamatujeme, je jisté, že po nich tanky jezdit budou.

Mít peníze je jedna věc. Efektivně je nasadit druhá. Klíčem je přechod od krátkodobých, roztříštěných balíčků pomoci k robustnímu, předvídatelnému a průmyslově orientovanému investičnímu mechanismu.

Současné nástroje, jako je Evropský mírový nástroj (EPF), jsou nedostatečně kapitalizované a politicky nepředvídatelné. Analýza proto počítá se zřízením víceletého „Investičního rámce pro bezpečnost Ukrajiny (USIF)“, který by byl každoročně kapitalizován na úrovni přibližně 150 miliard € ($160$ mld. USD). Pro evropský obranný průmysl by tento fond představoval jasný a dlouhodobý poptávkový signál nutný k masivním investicím.

Největší výzvou je však rychlost. Mnohem efektivnější než stavět nové továrny je konverze stávajících civilních průmyslových kapacit. To nabízí jedinečnou synergii, zejména ve světle strukturálních problémů, kterým čelí evropský automobilový průmysl.

Tento sektor prochází hlubokou krizí kvůli klesající poptávce a nákladné transformaci na elektromobilitu, což vede k propouštění desítek tisíc zaměstnanců. Tyto nevyužité kapacity představují obrovskou příležitost. Německé obranné společnosti jako Rheinmetall již aktivně zvažují akvizici a přestavbu nevyužívaných závodů VW (např. v Osnabrücku) pro výrobu obrněných vozidel. Nejde o teorii: francouzsko-německý podnik KNDS již přijal „válečný ekonomický postoj“ a masivně navyšuje kapacity, včetně akvizic jiných průmyslových provozů.

Tato strategie řeší dva problémy najednou: dramaticky urychluje obrannou produkci a zároveň nabízí „spravedlivou transformaci“ pro tisíce kvalifikovaných pracovníků, kteří by jinak čelili nezaměstnanosti. K financování mohou posloužit celoevropské mechanismy. Evropská investiční banka (EIB) pro rok 2025 navýšila svůj finanční strop na rekordních 100 miliard € s explicitním mandátem posílit investice do bezpečnosti a obrany.

Masivní investice do obrany, pokud je správně strukturována, není jen nákladem, ale generuje významné pozitivní výnosy.

Každé euro investované vládou generuje další ekonomickou aktivitu, měřenou fiskálním multiplikátorem. Novější studie zaměřené přímo na EU-27 ukazují krátkodobý multiplikátor, který vrcholí na hodnotě 1.4 až 1.6. Multiplikátor je nejvyšší, když jsou výdaje směřovány na domácí výrobu a když v ekonomice existují nevyužité kapacity – což navrhovaná strategie konverze přesně splňuje.

Při realistickém multiplikátoru 1.4 by roční investice ve výši 150 miliard € vygenerovala 210 miliard € dodatečného HDP napříč EU ročně. Investice se tak z hlediska celkové ekonomické aktivity více než vrátí. V době, kdy evropská ekonomika čelí pomalému růstu, působí tento program jako silný keynesiánský stimul.

Tato strategie navíc posiluje veřejné finance. Zvýšená ekonomická aktivita a nové mzdy generují příjmy z daní. Pokud oněch 210 miliard € nového HDP podléhá průměrné daňové zátěži 40 %, mohlo by to vygenerovat až 84 miliard € dodatečných ročních daňových příjmů pro členské státy.

Toto zjištění je mimořádné: naznačuje, že více než polovina původní roční investice (150 mld. €) by se vládám přímo vrátila prostřednictvím zvýšeného výběru daní. Čisté roční fiskální náklady strategie tak klesají na 66 miliard €.

Žádná strategie tohoto rozsahu není bez rizik, ale ta jsou řešitelná. Rizika eskalace, průmyslových úzkých míst či fiskální zátěže jsou zvládnutelná prostřednictvím jasné komunikace a využití celoevropských finančních nástrojů.

Skutečným rizikem je nečinnost. Pokračovat v modelu reaktivní, nedostatečně financované a roztříštěné „pomoci“ znamená prodlužovat konflikt, zvyšovat konečné náklady a promarňovat strategickou příležitost. Ruské vítězství by vedlo k masivní destabilizaci, uprchlické krizi a nutnosti trvale udržovat mnohem vyšší úroveň vojenské připravenosti, což by bylo nesrovnatelně dražší.

Vnímání podpory Ukrajině jako nákladu je strategická chyba. Je to nejefektivnější investice, kterou může Evropa učinit do své vlastní bezpečnosti, průmyslové základny a dlouhodobé prosperity. Navrhovaná strategie není jen plánem, jak pomoci Ukrajině vyhrát válku. Je to plán, jak vybudovat silnější, suverénnější a hospodářsky odolnější Evropu.

Navzdory veškeré statečnosti Ukrajina svůj spravedlivý boj prohrává. A spolu s ní ztrácí svou budoucnost celá Evropa. Pokud vám není lhostejné utrpení jiných lidí a nechcete čekat, až se o vaši budoucnost rozhodnou jiní, můžete již dnes přispět k naší obraně.

Staňte se Strážcem nebes a přidejte se k projektu, který pomůže chránit naše nebe. Projekt jde do finále a potřebuje vaši pomoc.

Tyto zprávy tvoříme bezplatně, jen abychom pomohli dokončit projekty, jako je tento. Podpora projektu je i oceněním pro nás.

Staňte se Strážcem nebes: https://donio.cz/operace-strazci-nebes

Pomáhejte dál.

Analýza vychází z dat a reportů klíčových institucí zhrnutých do celkové 18zi stránkové analýzy publikované na Patron Journal