Článek
Zrod akce Javor a strategické úvahy sovětského velení
Po druhé světové válce se Československo stalo pevnou součástí sovětského mocenského bloku. Díky své strategické poloze v přímém kontaktu se západním světem hrálo od samého počátku významnou úlohu v plánech sovětského velení. Geografická poloha Československo předurčovala k tomu, aby v případě konfliktu Varšavské smlouvy s NATO fungovala jako prvosledová, a to po dobu asi 72 hodin do doby, než dorazí sovětské posily. Právě to byl mimochodem důvod, proč Sovětský svaz trval na tak velkých početních stavech naší armády.
S šedesátými léty přišla nicméně nové koncepce případného ozbrojeného střetnutí. Sověti počítali s tím, že ve velké míře budou nasazeny taktické jaderné zbraně. Československá armáda v této nové koncepci neměla hrát pouze roli zadržovací, ale měla vést válku ofenzivně. Československá armáda disponovala několika raketovými komplety (FROG -3, FROG-5 a SS-1 Scud-A), které byly schopné nést nejen konvenční, nýbrž i jaderné hlavice. Těmi ovšem logicky nedisponovala.
Sovětské velení tuto situaci neslo poměrně nelibě, protože i kdyby byly hlavice v případě konfliktu okamžitě převáženy z území SSSR, trvalo by minimálně 20 hodin, než by se dostaly na naše území a mohly být použity. Tato prodleva byla nepříjemně dlouhá. Předat jaderné hlavice Československu do přímé kompetence nepřicházelo v úvahu a situace se proto musela vyřešit jinak. Zrodila se Akce Javor.
Je tedy třeba říct, že již od začátku se počítalo s tím, že taktické jaderné hlavice budou používány československým raketovým vojskem, kterému budou v případě konfliktu předány.
Akce Javor
Psal se rok 1965 a Hlavní velitel Spojených ozbrojených sil maršál A. A. Grečko řekl ministru národní obrany generálu Bohumíru Lomskému, že by bylo možné uvažovat o uložení „speciálních bojových hlavic“ na území Československa s tím, že by se o ně samozřejmě starala sovětská posádka (mluvíme o období před rokem 1968, sovětská armáda u nás tedy přítomna nebyla).
Takováto informace předaná „mezi řečí“ byla samozřejmě ve skutečnosti spíše rozkazem. Plán nicméně musel být formálně schválen prvním tajemníkem ÚV KSČ, v této době Antonínem Novotným a některými dalšími orgány v Československu i v Sovětském svazu.
Plán počítal s vybudováním tří přísně tajných skladů speciální bojovou munici označených jako Javor-50 (severně od obce Bělá pod Bezdězem), Javor-51 (severně od Borovna-Míšova) a Javor-52 (vojenský prostor Jince). Výstavbu měla zaplatit československá strana podle sovětské dokumentace a nadále se měla starat o dodávku veškerých energií. Šlo o objekty, které bylo možné zničit pouze jadernou municí o síle tři megatuny.
O pravém účelu těchto staveb přitom vědělo jen několik lidí. Šlo o prezidenta, prvního tajemníka ÚV KSČ, předsedu vlády, ministra národní obrany, náčelníka Generálního štábu ČSLA a několik dalších vysokých důstojníků. Jinak se komplexy vydávaly za objekty, kde sídlí spojovací vojsko.
Vzhledem k tomu, že mluvíme o době před rokem 1968, řešil se i způsob, jakým do Československa sovětští vojáci vlastně dorazí. Měli přijet jako turisté. Přišel ale rok 1968 a najednou bylo sovětských vojáků více než dost, jejich uniformy byly sice nenáviděné, nikomu ale divné nepřišly. Dva objekty byly předány Sovětům v roce 1969, jeden potom v roce 1970. Používány byly až do roku 1990.
Do dnešních dnů zůstává otázkou, zda v těchto objektech jaderné hlavice skutečně někdy byly či nikoliv. Objevují se oba názory. Definitivní odpověď by mohly dát moskevské archivy, ty se ale v dohledné době určitě neotevřou…
Zdroje informací: https://www.vhu.cz/akce-javor/
