Článek
Co byla Akce K?
Pod pojmem Akce K se ukrývá organizovaná likvidace mužských řeholních řádů, která na území Československa proběhla v noci ze 13. na 14. dubna roku 1950. V tomto období nejtvrdšího stalinismu bylo rozhodnuto o frontálním útoku na katolickou církev, konkrétně na její „kritickou infrastrukturu“.
Vlastní Akci K předcházela známá aféra s tzv. číhošťským zázrakem, která skončila (pravděpodobně v rozporu s původním plánem komunistů, což ale na zrůdnosti činu nic nemění) umučením kněze Josefa Toufara. Proběhl také velký politický proces s některými vysokými církevními hodnostáři, pro který se vžil název „proces s Machalkovou skupinou“. Dalším významným krokem byla právě Akce K, následovaná o dva týdny později Akcí Ř, tedy likvidací ženských klášterů.
Důvody Akce K
Plánování Akce K měl na starosti tehdejší generální tajemník KSČ Rudolf Slánský. Ten při organizaci další komunistické nepravosti jistě netušil, že jemu samotnému zbývají poslední dva roky života, neboť bude v roce 1952 přímo svými soudruhy obětován a pověšen. Vraťme se ale do roku 1950.
Jak již bylo řečeno, komunisté se církve oprávněně báli, představovala pro ně nezávislou organizaci, kterou nemohou kontrolovat, natož pak ovládat. Církev mohla navíc působit na obyvatele a vystupovat proti-komunisticky (což by samozřejmě ze své podstaty měla také dělat).
Slánský a mnozí další se proto rozhodli pro radikální řešení. Jedním z pilířů církevní přítomnosti byly kláštery a na ně měl mířit další úder. Záminkou k jejich obsazení byly jak zmíněné procesy, tak podstrčené zbraně, které měly být údajně připraveny k použití v boji proti socialistickému zřízení.
Průběh Akce K
Samotná akce proběhla tak, že do klášterů v noci přijeli kordony příslušníků StB a Lidových milic, kteří obsadili strategická místa jako přístupové cesty, telefony, a dokonce i zvonice. Agenti shromáždili řeholníky a s ozbrojeným doprovodem je začali svážet do tzv. sběrných klášterů (např. Broumov, Želiv, Hejnice a některé další).
Řeholníci byli poté odesíláni k Pomocným technickým praporům, byli vybíráni pro další politické procesy, anebo byli donuceni vykonávat v civilu dělnické profese. V církevní činnosti jim bylo dovoleno pokračovat pouze v případě, že souhlasili s podmínkami tzv. státního souhlasu, čímž se ovšem dostávali pod přímou kontrolu režimu.
Dopady Akce K
Samotná likvidace klášterů nevyvolala v Čechách příliš velké pobouření veřejnosti, jinak tomu bylo ovšem na Slovensku. Důvodem je samozřejmě odlišný přístup k náboženství a církvi. Na Slovensku se za řeholníky v nejednom případě veřejnost skutečně postavila.
Akci K nicméně i v Čechách dodnes připomínají zdevastované klášterní objekty proměněné v kasárna, kravíny apod. Škody na architektuře byly obrovské a zčásti jsou samozřejmě nevratné. To platí i o škodách na vybavení, vzácných knihách či tiscích a uměleckých předmětech z původního inventáře klášterů.
