Článek
Mikeš Zoul z Ostředku
Příběh musíme samozřejmě začít u samotného Zoula. Jednalo se o příslušníka zemanské linie Zoulů z Ostředku, tedy nižšího šlechtice.Ti po pravdě řečeno neměli na přelomu 14. a 15. století na růžích ustláno. Koneckonců, příběh Jana Žižky z Trocnova nám to ukazuje celkem jasně.
Vláda Václava IV. se nevyvíjela zrovna ideálně. Vzájemné souboje Lucemburků o moc v Čechách a na Moravě mezi Václavem IV. a Zikmundem s přispěním dalších rodinných příslušníků, jmenovitě Jošta a Prokopa, zemi vyčerpávaly. Centrální moc uvadala a nejeden nižší šlechtic si situaci vyhodnotil tak, že bude nejlepší těchto zmatků využít a něco na tom vydělat.
Přesně takto to pojal i Mikuláš Zoul se svým synem Janem. Dokázali se zmocnit tvrze Čejchanov a udělali z ní základnu pro své operace. O jaké akce šlo? O přepadávání obchodních karavan, únosy, vydírání…Nutno podotknout, že oba Zoulové se nestali loupežníky z ničeho nic, kriminální minulost je doprovázela snad vždycky.
Akční rádius této bandy čítající několik desítek loupežníků sahal od Kutné Hory přes Prahu až po Tábor. Rozsah jejich loupeživých aktivit a dost možná také udání a intervence Vaňka z Dubé u krále. Vaněk byl šlechtic, který hrál proti Zoulům přece jen „vyšší ligu“, byť se sám věnoval podobné činnosti a není vyloučené, že se Zouly občas i spolupracoval. Ať tak či onak, když se Václav IV. vrátil z druhého zajetí, rozhodl se se Zouly zatočit a učinit z nich exemplární případ.
Zásah proti Zoulově bandě a poprava jejích členů
V roce 1404 pověřil král Václav IV. pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka k tomu, aby zorganizoval vojenský zásah. Byla aktivována zemská hotovost a vyrazila k Čejchanovu, který byste na mapě našli nedaleko Benešova nad řekou Sázavou.
Hrad byl dobyt a padesátka loupežníků včetně obou Zoulů se ocitli u pražského soudu. Od něj nebylo samozřejmě možné čekat nějakou shovívavost a všichni byli odsouzeni k trestu smrti. Ten byl vykonán na pražském popravišti na místě, kde je dnes známá křižovatka U Bulhara nedaleko Masarykova nádraží.
Padesát oběšených najednou, to byla i na tehdejší dobu skutečně výjimečná událost. Poprava je zajímavá i tím, že Mikuláše Zoula doprovodil k šibenici Jan Hus. Dokonce byl údajně schopen přesvědčit loupežníka k tomu, aby se kál a vyjádřil lítost. Mluví se také o tom, že jeden ze Zoulů visel na šibenici plných sedm let, než z ostatků jakýsi vandal odtrhnul nohu a poté byl Zoul pohřben. Není ale jasné, který ze Zoulů to měl být.
Příběh loupeživé bandy Mikeše Zouly nicméně rezonuje dodnes.
