Článek
Kdo byla Alžběta Marie?
Alžběta Marie se narodila v roce 1883 korunnímu princi Rudolfovi a belgické princezně Stefanii. Když jí bylo šest let, její otec spáchal se svojí milenkou sebevraždu. V tu chvíli rozhodl František Josef I. o jejím přesunu k vídeňskému dvoru, kde jí zajistil vzdělávání i vše ostatní. „Erži“, jak se malé princezně říkalo, byla pro svého dědečka pokladem a ten jí splnil vše, co jí na očích viděl.
Vyvzdorovaná svatba
V roce 1900 už bylo Alžbětě šestnáct let a na vídeňském plese se seznámila s mladým důstojníkem Otto Windischgrätzem. Alžběta se do něj zamilovala a svému dědečkovi rovnou řekla, že si jej vezme za muže. Císař měl sice pro svoji vnučku slabost, ale jeho první reakce byla očekávatelná: to nepřichází v úvahu. Alžběta si samozřejmě musela vzít někoho z rodu, který byl Habsburkům rovný. Mladá arcivévodkyně si ale postavila hlavu, začala tropit hysterické scény apod. Císař se proto rozhodl hrát o čas.
Císař předběžně kývnul, ale Alžběta Marie musela počkat do osmnácti let. František Josef pravděpodobně předpokládal, že jeho vnučku poblouznění mladým důstojníkem přejde. To se ale spletl. Uplynuly dva roky a Alžběta Marie stále požadovala svatbu.
Císař si tedy Windischgrätze pozval s tím, že mu oznámí své svolení se svatbou a vysvětlí mu všechna pravidla, která se s tím nerovným sňatkem budou pojit. Právě v tu chvíli ale dostal celý příběh naprosto absurdní podobu. Windischgrätz byl totiž upřímně překvapený, a navíc císaři oznámil, že je již zasnoubený. To císař slyšel docela rád a myslel si, že je problém vyřešen. Nebyl.
Alžběta Marie i přesto na sňatku trvala a po dědečkovi chtěla, aby jej jejímu vyvolenému prostě nařídil jako jeho vrchní velitel. A císař to udělal. Absurdita této situace je opravdu nevídaná. Císař rozkázal Windischgrätzovi, aby si vzal jeho vnučku, ačkoliv to ani jeden z mužů nechtěl. Rozkaz je ale rozkaz a konala se svatba.
Alžběta Marie a Otto Windischgrätz v roce 1902.
Štěstí se hroutí
Alžběta Marie si tedy vyvzdorovala svatbu, která se konala v roce 1902. K ní dostala obří věno, následovaly děti atd. Prostě idylka, ale jen naoko. Oba manželé se nevyhýbali nevěrám, jednu manželovu milenku chtěla arcivévodkyně dokonce zastřelit. Prostě italské manželství se vším všudy. A začalo se mluvit o rozvodu. Pak přišla válka, smrt císaře a rozpad Rakousko-Uherska.
Z arcivévodkyně se stala obyčejná, byť bohatá občanka nově vzniklého Rakouska. Snaha o rozvod pokračovala. A nešlo o rozvod jednoduchý. Hrálo se o obrovský majetek i o čtyři děti. Alžběta hledala pomoc dokonce u politiků nového Rakouska. A právě v tu chvíli to přišlo. Pomoc jí nabídl jediný z nich. Prostřednictvím funkcionáře Leopolda Petzneka to byla Socialistická strana. Petznek byl navíc velitelem jakési milice strany nazývané Schutzbund. Poslal k Alžběte ozbrojence, aby jí a její děti hlídali. Tím si navždy zajistil její vděčnost. Nejen, že spolu navázali intimní vztah, ale sama Alžběta se stala členkou Socialistické strany.
Rudá arcivévodkyně
Členka Socialistické strany, která bydlí ve vile se služebnictvem, nechává se oslovovat „milostpaní“, chová se povýšeně a jezdí v limuzíně? Ano, přesně to byla Alžběta Marie. Straně to ale nevadilo, neboť jí štědře dotovala. Kvůli členství ve straně a jejímu původu se jí začalo říkat „Rudá arcivévodkyně“.
I ke svým dětem měla vztah, který se dal nazvat absurdním. Stýkala se s nimi jen když si u ní vyjednaly audienci a ve chvíli, kdy na ně dolehla hospodářská krize ve 30. letech jim vůbec nepomohla. Všechny peníze využívala pro svůj luxus a také je dávala straně. Petznek byl sice za války vězněn ale přežil. Alžběta Marie si jej v roce 1948 vzala. Zemřela v roce 1963.
