Článek
Rok 1953, rok změn
Rok 1953 byl nejen v Československu rokem zásadních ekonomických, politických i společenských změn. Na jaře krátce po sobě zemřeli Stalin a Klement Gottwald, komunistická strana ale držela moc ve státě velmi pevně. Přesto však nálady ve společnosti začínaly být pro ni nepříznivé a důvěra v komunistické vedení začínala erodovat.
Mluvíme samozřejmě o době politických procesů či pokračující kolektivizace (leckde násilné). Velké části společnosti proto neměly o komunistech pražádné iluze, především u dělníků si však komunisté zatím udržovali popularitu. V červnu pak ovšem proběhla měnová reforma, která měla negativní dopad na životní úroveň občanů, díky čemuž došlo ke zvýšení napětí ve společnosti a komunisté definitivně přišli i o podporu dělnictva.
Napětí ale začínalo být patrné i před měnovou reformou a politické vedení si uvědomovalo, že pokud chce udržet alespoň částečnou podporu obyvatel, musí udělat určité ústupky. Smrt Klementa Gottwalda k tomu vytvořila velmi dobrou možnost, neboť dala záminku k provedení amnestie. Antonín Zápotocký jí nicméně nevyhlásil hned a poměrně dlouho váhal. Amnestie byla vyhlášena až 4. května 1953.
Na koho se amnestie vztahovala?
Amnestie z května 1953 měla několik úrovní. V té první došlo k zastavení některých probíhajících procesů. V té druhé šlo potom o prominutí, snížení nebo změnu trestu. Poslední úroveň byla potom rehabilitační. Snižování trestů se týkalo nejen trestů v podobě odnětí svobody, ale i trestů peněžitých.
Reálně se amnestie dotkla desítek tisíc osob, je ale třeba upřesnit, o jaké osoby šlo. V největším počtu případů šlo o dělníky. Na druhou stranu např. u kulaků se jednalo o pouhé desítky osob. Amnestie se také nevztahovala na velezradu, sabotáž, vyzvědačství ani na rozkrádání a poškozování národního majetku a majetku lidových družstev. Zvláště za první tři typy trestných činů byli odsuzováni političtí vězni. Amnestie se také nevztahovala na tresty smrti, i do této kategorie spadala řada politických vězňů.
Specifickou kategorii tvořily tzv. retribuční tresty, tedy ty související v poválečným vypořádáváním. Na tyto tresty se nevtahovala plošná amnestie, jednotlivé případy byly posuzovány individuálně. V této oblasti byla úřady nicméně schválena většina navržených případů.
Závěr
Jinými slovy, amnestie z roku 1953 nebyla určena pro politické vězně a také se dotkla jen minimálního počtu z nich. Nelze navíc pominout fakt, že amnestie neznamenala ani v nejmenším konec zatýkání a perzekuce nových politických vězňů, byť nejhorší období velkých politických procesů již pominulo. Amnestii Antonína Zápotockého tak nelze v žádném případě hodnotit optikou jakéhokoliv vstřícného gesta režimu směrem k jeho odpůrcům.
