Článek
Bedřich Smetana ve Švédsku
Ještě předtím, než se podíváme na samotnou krádež Smetanova artefaktu, seznámíme se s tím, jak k němu vlastně přišel. Většina lidí má život Bedřicha Smetany spojený především s jeho rodnou Litomyšlí nebo s Prahou, kde měla premiéru většina jeho děl. Ne každý už ale ví, že pět let strávil Bedřich Smetana ve Švédsku.
V 50. letech 19. století táhlo Smetanovi na třicet let a živil se jako učitel hudby a provozovatel hudebního ústavu. Na tehdejší poměry proto vydělával relativně slušné peníze. Jinak však jeho život příliš šťastný nebyl. Musel se vyrovnat se smrtí svých tří dětí i vážnou nemocí manželky. Smetana se navíc nechtěl živit jako učitel navždy, chtěl totiž především skládat. To všechno dohromady jej vedlo k rozhodnutí přijmout místo ve švédském Göteborgu, kde kromě vyučování také koncertoval. Finančně šlo navíc o místo ještě lepší než to pražské.
Ve Švédsku strávil Smetana celkem pět let, během kterých mu zemřela žena, a poté si našel novou známost, kterou však byla vdaná žena. Pro příběh krádeže ve Smetanově muzeu je ale důležitější to, že se Smetana stal v místní společnosti velmi oblíbeným a váženým. Právě proto obdržel od svých švédských žáků cenný dar ke svým 35. narozeninám v roce 1859. Jednalo se o jedinečnou a bohatě zdobenou taktovku. Ta se skládala ze dvou částí, jedna byla ze slonoviny, druhá ze stříbra. Za zmínku stojí i to, že taktovku zdobily také reliéfy dvou hadů, kteří měli v očích české granáty.
Tato taktovka zůstala ve Smetanově vlastnictví až do konce jeho života a když v roce 1936 v Praze vzniklo muzeum Bedřich Smetany, taktovka se stala jedním z jeho nejzajímavějších exponátů. V muzeu bez větších problémů přečkala druhou světovou válku a lidé ji mohli obdivovat i letech následujících. V roce 1986 však taktovka zažila dobrodružství jako z nějaké brakové detektivky.
Takhle známe Bedřicha Smetanu nejlépe
Krádež Smetanovy taktovky
Psal se 30. březen 1986 a v muzeu Bedřicha Smetany na Novotného lávce v Praze museli průvodci řešit nepříjemnost. Do muzea totiž vnikla bez placení tři podnapilá individua. Jejich jména byla Jan Holubec, Boleslav Kudrna a Jiří Pázler. Průvodce samozřejmě rychle zakročil a hodlal všechny tři z muzea rychle vyprovodit. Zatímco se však dohadoval s Holubcem a Kudrnou, Jiří Pázler v nestřeženém okamžiku sebral Smetanovu taktovku a vložil si ji do tašky. příliš práce mu to nedalo, neboť exponát byl v obyčejné vitríně zabezpečené pouze několika málo obyčejnými šrouby.
Všichni tři výtečníci byli tedy venku z muzea a v tašce si nesli taktovku Bedřicha Smetany. Z trojice se však brzy stala pouhá dvojice, neboť Pázler skončil na záchytce. Krádež vzácného artefaktu byla samozřejmě oznámena Veřejné bezpečnosti a vzhledem k potyčce tří mužů s průvodcem šli vyšetřovatelé víceméně na jisto.
Holubce a Kudrnu VB rychle zadržela a po následném výslechu měla i doznání Boleslava Kudrny a Jana Holubce. Taktovku u nich ale nenalezli. Holubec však brzy prozradil, že hůlku rozlomili na dvě části a pohodili v parku. Na označeném místě pak skutečně jednu část našli, konkrétně tu slonovinovou. Druhá stříbrná polovina v parku ovšem nebyla. Nastoupit proto musel detektor kovů, resp. minohledačka, která slavila úspěch až po několika dnech. Stříbrná část byla zahrabána pod zem v lahvi od vína. Zloději, resp. jeden z nich, si pravděpodobně plánoval, že kus stříbra prodá. Místo toho ale všechny tři čekal soud a taktovku odborná restaurace.
Soud však musel řešit zajímavý problém. Nebylo totiž jasné, s jakou hodnotou ukradeného předmětu má kalkulovat. Jednotliví znalci se totiž ve svých závěrech značně lišili. Podle jednoho byla hodnota taktovky z řemeslného hlediska 4500 korun, avšak z kulturního a historického hlediska se jednalo o hodnotu výrazně vyšší. Další odhad mluvil o 20 000 korun, třetí potom o 50 000 korun. Podstatné je, že Jiří Pázler dostal od soudu šest let, Jan Holubec dva roky a Boleslav Kudrna byl zproštěn obžaloby. A taktovka? Na tu se můžete jít podívat do muzea Bedřicha Smetany. Nyní již budete vědět, co všechno prožila.
