Článek
V jako vítězství. Anebo ne?
Velká Británie je nepochybně země, která vydržela letecké bombardování, nekapitulovala ani ve zdánlivě bezvýchodné situaci, a nakonec se podílela na porážce nacismu. V čem je tedy problém?
Na začátek je třeba říct, že slova o porážce Británie ve druhé světové válce nemají ani v nejmenším tuto zemi dehonestovat nebo snižovat její zásluhy. Naopak, tím, že Britové vydrželi bojovat sami v situaci, která jim rozhodně nepřála, doslova a do písmene zachránili svět a umožnili větším a silnějším Spojencům připojit se a válku vyhrát. Když ale byla Velká Británie po jejich boku, jak je možné mluvit o její porážce? Velká Británie byla součástí spojenecké koalice a tedy vítězem!
Tento pohled je samozřejmě vojensky správný, avšak ze širšího geopolitického a ekonomického hlediska značně neúplný, resp. zcela nesprávný. Pokud se na výsledek války podíváme pohledem hodnocení dlouhodobé ekonomické stability a globálního velmocenského vlivu, nevyhnutelně dojdeme k závěru, že Spojené království vyšlo z konfliktu nikoli jako vítěz, nýbrž jako vyčerpaná a strukturálně oslabená mocnost, jejíž postavení ve světě bylo válkou nevratně zničeno.
Dnes už si to často neuvědomujeme, ale Británie vstupovala do války jako stále ještě globální impérium s koloniemi na všech kontinentech a s měnou, která patřila alespoň formálně k pilířům světového finančního systému. Již samotný boj o přežití v prvních letech války ale přetížil britský státní rozpočet do té míry, že země musela válku financovat masivním zadlužením.
Britská ekonomika fungovala po celou dobu války na hraně svých možností nebo spíše za ní. Průmysl byla sice mobilizován, ale také byl orientován téměř výhradně na potřeby válečného úsilí. Spotřební sektor stagnoval, infrastruktura chátrala a populace žila pod přísným přídělovým systémem, který byl zrušen až dlouho po válce, dokonce později než v tehdejším Československu.
Zhroutilo se britské impérium a na místo něj vznikly po celém světě nové, samostatné státy. Možná právě toto je jeden z nejzásadnějších momentů, který musí nutně definovat britskou porážku. Právě udržení impéria bylo jedním z hlavních strategických cílů Winstona Churchilla, kvůli kterému se mimochodem často dostával do konfliktu se svými americkými spojenci. Tento strategický cíl ale nenaplnil, právě naopak.
Proces dekolonizace by pravděpodobně přišel i bez války, nicméně ta jej dramaticky urychlila. Británie již neměla prostředky na udržování vojenské a administrativní kontroly nad vzdálenými územími. Nezávislost Indie, ztráta vlivu na Blízkém východě i postupné opuštění afrických kolonií znamenaly konec éry, v níž Londýn určoval pravidla světové politiky. Z globální říše se Británie proměnila v evropskou mocnost střední velikosti, která byla navíc dlouho zcela závislá na americké pomoci. Tomu pak také odpovídal fakt, že i politicky byla Británie na USA závislá.
Symbolickým momentem této změny se stala Suezská krize, která jasně ukázala, že bez souhlasu Washingtonu není Británie schopna prosazovat své zájmy ani v regionech, které ještě před několika málo dekádami zcela ovládala.
Z tohoto pohledu lze tedy říci, že Británie druhou světovou válku vojensky vyhrála, avšak strategicky prohrála. Cena za porážku nacismu spočívala ve ztrátě impéria, dluhové zátěži a v definitivním přesunu globální moci na druhou stranu Atlantiku. A proč je i pro nás důležité tento fakt chápat?
Svět je komplexnější, než se zdá
Uvědomění si uvedeného faktu je důležité z několika důvodů. V první řadě je to ukázka toho, jak složitý a komplexní svět ve skutečnosti je. Platilo to před osmdesáti lety a platí to i dnes. S jednoduchým viděním světa, kde není pro takto komplexní úvahy místo, si prostě nikdo nevystačí. A pokud ano, je jeho pohled nutně pokřivený.
Druhým důvodem, který se nás přímo dotýká, je často opakovaná a zcela nesmyslná kritika toho, jak Británie požadovala po Československu platbyza to, že za ni mohou jeho vojáci bojovat. Příklad Británie jasně ukazuje, že vojenské vítězství musí být někdy vykoupeno obřími náklady. A někdy jsou prostě nevyhnutelné.
Znak 310. československé stíhací perutě RAF. Heslo „We fight to rebuild“, tedy „Bojujeme za obnovu“, se samozřejmě vztahovalo k Československu.
Příslušnost k vítězné straně a záchrana vlastní existence zkrátka něco stojí. Velkou Británii stála celé její impérium. Je zcela logické, že každá země, která si dělala nárok na to, aby mohla být označovaná za spojeneckou, musela nést část nákladů. Válka vždy něco stojí, Británii i Československo.
Je přitom nesmyslné říkat třeba to, že českoslovenští letci bojovali v Bitvě o Británii jen za Velkou Británii. Každý z nich by vám řekl, že bojoval především za Československo a šanci na jeho osvobození. Přesto se to nevylučovalo s tím, že pomáhají Británii. Stejně tak byla každá britská bomba svržená anglickou posádkou na německou továrnu krokem k osvobození Československa.
Není třeba zdůrazňovat, že to platí i dnes. Myslet si, že se nás dotýká jen to, co se děje uvnitř našich hranic a není nutné to vidět v širším kontextu nebo to, že naše dnešní rozhodnutí nebudou mít dopad i na další generace, je nekonečně hloupé.
Zdroje informací: https://epochaplus.cz/proc-museli-cesi-za-bitvu-o-anglii-zaplatit/
