Článek
Zrození legendárních autobusů
Historie značky Ikarus sahá až do roku 1895, kdy si v Székesfehérváru založil Imre Uhry kovářskou dílnu a výrobu autobusů. Továrna samozřejmě prožívala spolu s celým Maďarskem pohnutou historii 20. století až skončila po nástupu komunismu v rukou státu jako národní podnik Ikarus.
Znárodnění přineslo továrně modernizaci a také nové úkoly. Aby si to někdo mylně nevykládal, nelze samozřejmě říct, že by znárodnění bylo jakkoliv skvělá věc. Společnost Ikarus se modernizovala, nebo ještě lépe řečeno se proměnila z běžné fungující firmy na obří průmyslový kolos. Ten ovšem spolykal asi 40 % všech investic, které byly v celém Maďarsku v rámci aktuální pětiletky k dispozici.
Do šedesátých let tvořily základ produkce podniku autobusy řady 100. V roce 1966 byl proto zahájen vývoj řady 200. Už v roce 1967 pak vyjel z bran závodu první autobus této řady, konkrétně dálkový autobus Ikarus 250. U něj nezůstalo. Následovaly modely 260, což byl krátký městský autobus, a také 280. Právě tento model byl onou legendární harmonikou.
Typická momentka z „osmdesátkové Prahy“. Ikarus na ní nesmí chybět.
Ikarus 280
Ikonický kloubový model Ikarus 280 se sériově vyráběl od roku 1973. V následujících letech se stal jedním z nejčastěji používaných autobusů v celém východním bloku. Jen samotný dopravní podnik v Budapešti jich používal na 4000. Kromě domovského Maďarska sloužily „harmoniky“ také v NDR, v Polsku, Turecku, v Číně, ve Venezuele, na Kubě, v Tunisku, Tanzánii, Sovětském svazu a samozřejmě také v tehdejším Československu.
A pozor, autobusy Ikarus modely 286 mířily mezi lety 1980 a 1986 i do Spojených států. Jezdily např. v Portlandu, v Oaklandu, San Jose, a dokonce i v Honolulu na Havaji. Ale zpátky k nám do Československa.
Nejprve se v roce 1984 objevil Ikarus 280 v Bratislavě, potom následovala další a další města. Praha, Brno, Ostrava, Strakonice, Bardejov… takto bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Cestující autobusy brzy překřtili na zmíněnou „harmoniku“, ale často se používalo i označení „čabajka“, což odkazovalo i na maďarský původ vozu.
Celkově bylo do Československa dovezeno 4 482 kusů těchto autobusů, z toho do Prahy jich zamířilo 593. Autobusy k nám byly dodávány až do roku 1991. Poslední původní Ikarus byl u nás v provozu na lince Kynšperk nad Ohří - Sokolov ještě v roce 2008. V Táboře byl pak jejich provoz ukončen v roce 2012. V tomto případě se už ale jednalo o modernizovanou verzi 280.87.
Vzpomínka na Ikarus
Proč ale píšeme tak obšírně právě o „harmonice“? To asi chápe každý, kdo si pamatuje osmdesátá léta nebo začátek těch devadesátých. Bez tohoto vozu si prostě neumíme naše města té doby představit.
Ikarus si prožil po pádu komunismu těžká období, několik krachů apod. Dnes Ikarus vyrábí třeba elektrické autobusy ve spolupráci s čínskou firmou CATL, ale i klasické modely se spalovacím motorem. A některé z nich jezdí i u nás, třeba Ikarus E91 v Praze. Historie této značky a její průnik s naší vlastní minulostí tak zdaleka nekončí.
