Článek
Symbol připravenosti k obraně
Otázka „měli jsme se bránit“ se bude v souvislosti s rokem 1938 připomínat ještě dlouho. Dnes už je to čistě akademická debata bez valnějšího smyslu. Spíš bychom se měli zabývat tím, jak se bránit dnes. To ale odbíháme od tématu. Každopádně platí, že jako symbol připravenosti a odhodlání k boji s několikanásobnou přesilou je často zobrazován dvouplošník Avia B-534, který tvořil páteř československého stíhacího letectva v předvečer Mnichova.
Při čtení nejrůznějších textů o tomto stroji lze narazit na dva hlavní názorové proudy. Podle toho prvního byla Avia skvělým letadlem, které by proti Luftwaffe obstálo. To je ale názor spíše menšinový. Většina expertů se shoduje na tom, že v předvečer druhé světové války šlo již o zastaralý koncept, který se nemohl měřit s nejlepšími stroji své doby. Tomu koneckonců odpovídá i následné nasazení těchto letadel v bojích na straně letectva Slovenského štátu a některých dalších zemí.
Letecký historik Ivo Pujman s tímto názorem souzní, přidává k němu ale ještě jednu vrstvu. Již několik let se věnuje mapování vývoje tohoto letadla a dochází k jednoznačnému závěru, že volba tohoto typu coby páteře našeho letectva nebyla výsledkem objektivního posouzení kvalit nabízených typů, nýbrž masivní lobbingu ze strany velké korporace.
Letouny Avia B-534 mělo ve výzbroji i četnictvo a policie. Na obrázku je jeden z policejních strojů.
Neférová soutěž
Hlavní roli v procesu výběru stíhacího letounu pro armádu hrál mocný (či spíše všemocný) koncern Škoda, pod který spadala továrna Avia. Díky svému obrovskému hospodářskému a politickému vlivu dokázala Škoda prosadit model Avia B-534 i přes existenci konkurenčních a v mnoha ohledech progresivnějších konstrukcí.
Klíčovým projevem neférové soutěže bylo systematické znevýhodňování a následné vyřazení konkurenčních typů. Šlo zejména o letouny Praga BH-44 nebo technologicky velmi pokročilé Aero A-102. Zejména v případě letounu Aero A-102, který byl moderním jednoplošníkem s vynikajícími parametry, lze mluvit záměrném „zabetonování“ situace ze strany Ministerstva národní obrany ve prospěch Avie. Namísto podpory perspektivního jednoplošníku, který by letectvo posunul na světovou úroveň, byl upřednostněn konzervativní dvouplošník Avie, jenž byl v době svého masového nasazení koncepčně již za horizontem.
Především situace kolem motorů Hispano-Suiza 12 Ydrs (v licenci vyráběných jako Avia HS 12 Ydrs) byla v kontextu výběru stíhacího letounu naprosto klíčová. Škodě posloužila jako hlavní nástroj k eliminaci konkurence. Koncern si totiž zajistil exkluzivní licenční práva na tento moderní motor. Ministerstvo národní obrany následně rozhodlo o unifikaci pohonných jednotek, což znamenalo, že tento motor se měl stát standardem pro všechny nové stíhačky. Tím se Avia dostala do pozice monopolního dodavatele srdce letounu i pro své konkurenty.
Jako školní letadlo sloužila Avia B-534 po okupaci i u Luftwaffe.
Tento stav vytvořil pro ostatní výrobce, zejména pro továrnu Aero a její moderní projekt Aero A-102, neřešitelné dilema. Přestože byl letoun Aero A-102 technologicky pokročilejší jednoplošník s potenciálem dalšího vývoje, jeho prototypy měly problém s dostupností těchto motorů, které byly prioritně přidělovány pro potřeby Avie. Jakýkoliv stroj s motorem jiné značky byl předem odsouzen k neúspěchu. Konkurence tak byla nucena čekat na motory od svého největšího rivala.
Podrobnější popis situace i řady technických nedostatků Avie B-534 lze samozřejmě nalézt v textech Ing. Pujmana. Situace každopádně ukazuje první republiku v poněkud jiném světle, než v jakém jsme zvyklí ji vnímat. Na odhodlání většiny národa k obraně a obětem to ale samozřejmě nemění vůbec nic.
