Článek
Babička Boženy Němcové
U jaké jiné postavy bychom mohli začít, než u babičky Boženy Němcové? Ta románová je spolu s dobrým vojákem Švejkem asi nejznámější českou literární postavou vůbec. Stojí proto za to zjistit, jaká byla ve skutečnosti.
Reálná babička spisovatelky Boženy Němcové se jmenovala Marie Magdalena Novotná, rozená Čudová. Na svět přišla v roce 1770 do rodiny tesaře ve vesnici Křovice u Dobrušky. Marie Magdalena se vdala, když jí bylo 22 let a s manželem Jiřím Novotným, který byl tkalcem, měla celkem devět dětí. Pouze pět z nich se však dožilo dospělosti, což v té době nebylo nic neobvyklého. Jiří Novotný skutečně sloužil v pruské armádě, na rozdíl od své literární verze ale nepadl v boji, nýbrž zemřel v roce 1805 na souchotiny, tedy tuberkulózu.
Marie Magdalena se tak stala v 35 letech vdovou a z Kladska, které v té době patřilo Prusku, putovala do Orlických hor, pravděpodobně za příbuznými. Živila se tkalcovstvím a pro své okolí byla známá jako skromná a velice pracovitá žena. Děti od ní postupně odcházely za vlastními životy. Jednoho dne ale Marie Magdalena dostala zprávu od své dcery Terezie, která jí žádala o výpomoc s dětmi v Ratibořicích, kde sloužila na zámku.
Ilustrace Adolfa Kašpara k vydání Babičky z roku 1924
Zdálo by se tedy, že v tomto případě probíhalo vše tak, jak v knize. Jsou tu však značné rozdíly. Literární nebo filmovou babičku si představujeme jako skutečnou stařenku. V době, kdy přijela do Ratibořic a poprvé se setkala se svými vnoučaty včetně Barunky, tedy pozdější Boženy Němcové, jí ve skutečnosti bylo 55 let. I když se na ní těžký život jistě podepsal, stařenou v pravém smyslu ještě nebyla.
Ještě podstatnějším rozdílem je však to, že život na Starém Bělidle měl v realitě s téměř dokonalou románovou idylkou společného jen máloco. I když Božena Němcová v Babičce lehce naznačuje určité povýšené chování své matky, skutečnost byla mnohem horší. Matka Boženy Němcové Terezie si se svojí matkou, tedy spisovatelčinou babičkou, ve skutečnosti vůbec nerozuměla a panoval mezi nimi prakticky neustálý konflikt. Barunka byla jednoznačně na straně babičky a sama neměla se svojí povrchní a povýšeně se chovající matkou dobrý vztah.
Po pěti letech proto babička od Terezie odešla a přestěhovala se ke své druhé dceři Johance, která sloužila na zámku v kuchyni. Barunka a její sourozenci mohli babičku vídávat jen skrze okna zámecké kuchyně a pokud se o tom jejich matka dozvěděla, byli dokonce trestáni. Marie Magdalena potom se svojí dcerou odešla do Vídně, kde v roce 1841 zemřela na zápal plic. Barunku ani její sourozence již nikdy neviděla a knižní scéna, ve které babička umírá obklopena vnoučaty držíce Barunku za ruku, je zcela smyšlená. Vídeňský hřbitov, kde byla babička Boženy Němcové pohřbena, již dnes neexistuje.
Viktorka u splavu
Kromě babičky je Viktorka asi nejznámější postavou z románu. Její skutečné jméno bylo Viktorie Židová a narodila se v roce 1792 v obci Červená Hora. Podle všeho byla skutečně velice hezká a o nápadníky neměla nouzi. Zamilovala se však do vojáka a odešla za ním. Dotyčný o ni však pravděpodobně vážný zájem nejevil, anebo vztah nemohl pokračovat z jiného důvodu. Ať tak či onak se za nějakou dobu vrátila do své rodné Červené Hory, avšak jako zlomená a žalem pomatená žena. Legenda o tom, že Viktorka porodila vojákovi dítě, které následně zabila hozením do rokle, se sice tradovala, není však nijak prokázána a žádná kronika tuto událost ani nenaznačuje.
Viktorka však dítě skutečně měla, a to ve svých 42 letech. Úřady jí ho však okamžitě odebraly. Po zbytek života žila Viktorie Židová tuláckým životem a jejím jediným domovem byla jeskyně v lese. Viktorka se ve skutečnosti nevrhla do splavu, ale zemřela přirozenou smrtí ve věku 76 let roku 1868, tedy šest let po smrti Boženy Němcové.
Kněžna Kateřina Zaháňská
Skutečná paní kněžna, celým jménem Kateřina Bedřiška Vilemína Benigna Zaháňská, se narodila roku 1781 se svou literární verzí měla společnou krásu i fakt, že se jednalo na tehdejší dobu o vzdělanou a velmi aktivní ženu. Zcela idealizovaný je však její vztah k poddaným. Šlo o šlechtičnu, která se stýkala prakticky pouze s lidmi vyšších kruhů. Její osobní život byl taktéž plný neštěstí. Kněžna Zaháňská byla třikrát vdaná, ani jedno manželství však nebylo šťastné a všechna skončila krachem.
Ilustrace Adolfa Kašpara k vydání Babičky z roku 1924
Možná právě proto vyhledávala intimní vztahy i mimo manželství. Mezi její milence patřil třeba kníže Metternich nebo Alfred Windischgrätz. S jedním švédským generálem potom dokonce otěhotněla. Pro osoby v jejich postavení však bylo nemanželské dítě nepřijatelné a dcera jí proto byla ihned po porodu odebrána. Komplikace při porodu navíc způsobily, že již další děti mít nemohla. Tuto osobní katastrofu si kompenzovala výchovou čtyř schovanek. Kněžna Zaháňská zemřela v roce 1839 ve Vídni.
Kněžna Zaháňská je poměrně často označována za skutečnou biologickou matku Boženy Němcové. Pro tuto oblíbenou teorii však žádné skutečně přesvědčivé důkazy neexistují a jde spíše o romantickou představu ohýbající fakta do té podoby, která by této představě odpovídala. O něco realističtější, avšak stejně neprokázanou je teorie, že Božena Němcová byla dcerou sestry kněžny Zaháňské, Dorothey.
Pravdou nicméně je, že kněžna Boženu Němcovou, respektive tehdy ještě Barboru Panklovou, znala a finančně podporovala jako dceru svých zaměstnanců. Jisti si však můžeme být tím, že s babičkou Boženy Němcové žádné přátelské hovory nevedla a pravděpodobně se s ní nikdy nesetkala.
Závěrem
Výčet rozdílů mezi románem a skutečností není rozhodně zamýšlen jako věc, která by Babičku jakkoliv devalvovala. Román samozřejmě nemusí ani v nejmenším naplňovat charakteristiku dokumentu. Božena Němcová navíc Babičku psala v době, kdy se vyrovnávala se smrtí svého syna Hynka a je proto naprosto pochopitelné, že v myšlenkách utíkala do zidealizované a romantizované podoby svého dětství. Koneckonců, v menší či větší míře to děláme po celý život všichni.
