Článek
Silvestr u Karla Čapka
U příležitosti oslav vzniku republiky, dne 28. října 1926, dostal prezident Masaryk od Karla Čapka pozvánku na silvestrovský večírek. Masaryk měl k Čapkovi blízko, na druhou stranu si nebyl jistý, do jaké míry by byl vhodným účastníkem takového dýchánku. Masaryk byl prakticky abstinent a pochybnosti měl vyjádřit slovy:
„No, ještě nevím, třeba tam budou mít pijatiku, to mne netáhne a překážel bych jim“
Dalo by se ironicky říct, že Masaryk měl v tomto případě rozhodně poslechnout svůj instinkt. Ušetřilo by mu to pravděpodobně dost problémů. Nakonec se ale rozhodl na večírek přijít a dorazil se svým synem, tedy Janem Masarykem. Celkem se u Čapka tedy sešlo sedmnáct lidí. Vladislav Vančura, Karel Poláček, Josef Čapek, Olga Scheinpflugová…
Rozhodně nešlo o žádnou „divočinu“. Ve skutečnosti se účastníci bavili o aktuální politické situaci, o kultuře a dalších „vznešených tématech“. I ti, kteří by si rádi přihnuli, se před prezidentem krotili. Zdálo by se, že v takové atmosféře prostě nemůže dojít k žádnému faux pas. Ale došlo…
Až kolem půlnoci se hostitel Karel Čapek „vytasil“ se scénkou, kterou dal narychlo dohromady se třemi přítomnými herci. Těmi byli Václav Vydra starší, František Smolík a Vojta Novák. Každý z nich představoval jednoho z tehdejších významných politiků: Karla Kramáře z Národní demokracie, Antonína Švehlu z Agrární strany a lidovce Jana Šrámka. Herci měli na hlavě papírové čepice odkazující na Tři krále a další propriety, které symbolizovaly tehdejší aktuální politické aféry. Nám dnes již mnoho neřeknou, takže jen velmi stručně. Bylo to hlávka zelí místo říšského jablka v případě „Antonína Švehly“ a náprsenka se slovem Čech v případě „Jana Šrámka“ (Čech byl název časopisu). Každý z herců potom pronesl repliku parodující jeho politické postoje. Ty opět dnes již pro nás nemají konkrétní význam, proto jen na ukázku replika parodovaného Karla Kramáře:
„Já sice nejsem velká strana, ale já přece mám slávy nad ty větší králi. Já kadidlo ve svém šose mám a podkuřuji sebe sám.“
Nutno podotknout, že scénka nevzbudila u společnosti žádné velké nadšení a byla vnímána spíše jako trapná, a to i Masarykem. Vše by mohlo skončit jako drobná epizoda, na kterou se brzy zapomene. Jenomže někdo, a pravděpodobně to byl Jan Masaryk, jí barvitě popsal novinářům. A nastal poprask.
Antonín Švehla, jeden z nejvlivnějších politiků první republiky. Aféru s parodováním politiků včetně jeho osoby se snažil maximálně tlumit.
Mediální dopad aféry
Je třeba upozornit na to, že na rok 1927 byly naplánovány prezidentské volby. Karel Čapek patřil k největším Masarykovým podporovatelům. Mezi soupeře obhájce mandátu Masaryka patřil mimo jiné Karel Kramář, jeho dlouholetý politický odpůrce, a Antonín Švehla.
Když se o průběhu večírku dozvěděli představitelé opozice stojící proti Masarykovi, spustili mediální kanonádu, samozřejmě prostřednictvím jim nakloněných médií. Někdy šlo o realistické informování o událostech, některé listy si ale vyloženě vymýšlely a vše si značně přikořenily. Zmíněný časopis Čech tak psal:
„V Hulvátově u Čapků slavil se Silvestr opilou orgií. Tancovaly nahaté ženštiny. Hradní sběř urážela před presidentem vyvolence českého lidu. Takové zábavy pro presidenta neuspořádal Čapek poprvé.“
List Politická korespondence zase informovala:
„K večeru k Čapkovi byl pozván herec vinohradského divadla Smolík, jenž dostavil se v úboru Apače. Před domem byl však zatčen tajnou stráží a teprve po osobní intervenci presidentově propuštěn.“
Národní listy zase upozorňovaly:
„President vysedává po pokojích s organisovanými komunisty.“
Karel Čapek paradoxně udržoval aféru při životě tím, že měl potřebu na řadu komentářů nevybíravě reagovat a jeden z listů dokonce zažaloval. Spor mimochodem nakonec vyhrál a na jaře 1929 mu bylo přiřčeno odškodné 2000 korun, které následně věnoval na charitu.
Tím, kdo se snažil aféru naopak tlumit, byl Antonín Švehla, jeden z parodovaných. Nazval jí malichernou, odmítl vlastní prezidentskou kandidaturu a jasně podpořil Masaryka:
„Abych nezapomněl. Budeme volit presidenta. No, my nepotřebujeme žádné tatíčkování, ale také žádné zlomyslnosti. Nám jde o republiku a ta republika potřebuje Masaryka. A tak budeme volit Tomáše Garrigua Masaryka.“
Ne náhodou byl Antonín Švehla prvním, za kým se Masaryk po svém znovuzvolení rozjel, aby mu poděkoval.
A co z aféry plyne pro nás? Především to, že první republika nebyla vždy tou uhlazenou a dokonalou dobou, která na nás nostalgicky působí z černobílých filmů. Bulvár, aféry a politické skandály byly tenkrát na denním pořádku stejně jako dnes. Mimochodem, jak by asi vypadaly v lednu 1927 sociální sítě, pokud by je tehdy měli lidé k dispozici?
