Článek
Kdo byl Bedřich Reicin
Bedřich Reicin se narodil dne 29. září 1911 v Přerově do židovské rodiny učitele. V mládí se živil jako úředník a brzy se stejně jako řada dalších mladých lidí zapojil do vznikajícího komunistického hnutí.
Vstoupil do Komunistické strany Československa a angažoval se jako novinář a funkcionář v levicovém tisku. Jeho působení bylo natolik výrazné, že se dostal do hledáčku prvorepublikové policie a byl několikrát zatčen. To byl mimochodem i důvod, proč byl v roce 1929 vyloučen ze školy.
Bedřich Reicin rozhodně nebyl tuctovým příznivcem levicového hnutí. Takových bylo v době světové hospodářské krize mnoho. Reicin byl ale obviněn i ze špionáže pro SSSR, používal krycí jména apod. Jako komunista, navíc židovského původu, byl po okupaci dvakrát zatčen. V letech 1939-1940 byly ale nacistické Německo a Sovětský svaz spojenci a stíhání komunistů ze strany Němců nebylo nijak výrazné. I Reicin byl proto pokaždé propuštěn.
Bedřich Reicin za druhé světové války
V první fázi války fungovala na území Říše a na okupovaných územích nacistická instituce zvaná Ústředna pro židovské vystěhovalectví. Ta měla na starosti projekt vystěhovávání židů. Bedřich Reicin dostal od této organizace povolení k vycestování z protektorátus tím, že se měl přestěhovat do Číny, konkrétně do Šanghaje. Reicin ale do Číny nikdy nedojel, neboť cestu přerušil v Moskvě a dal se do služeb sovětského režimu.
V SSSR byl internován, současně se ale pravděpodobně stal informátorem NKVD i moskevského vedení československých komunistů. Jako takový měl donášet na československé vojáky, kteří zatím setrvávali v internaci spolu s ním. Poté, co Německo napadlo Sovětský svaz, přesunul se do Buzuluku a u nově zformovaného československého pluku plnil roli komunistického agitátora a opět donášel.
Na rozdíl od časté představy o tom, že na východní frontě bylo v československých jednotkách více komunistů než na západě, byl poměr dost podobný. Většinu vojáků tvořili v této fázi války především ti, kteří odešli z protektorátu proto, aby bojovali za Masarykovu první republiku a její ideály. Těm se proto zásadním způsobem nelíbila politizace armády, která byla v rozporu s tím, jak fungovala apolitická prvorepubliková armáda. A právě na tyto skutečné vlastence toužící jen po tom, aby se mohli střetnout s nenáviděným nepřítelem, Reicin a jemu podobní donášeli. Není mnoho odpornějších věcí.
Ačkoliv nebyl frontovým vojákem, v bitvě u Sokolova byl raněn (podle některých si zranění způsobil sám) a jeho kariéra dále stoupala. V lednu 1945 se stal přednostou Obranného zpravodajství, tedy vojenské kontrarozvědky 1. československého armádního sboru v SSSR. Na konci války se z něj stal náčelník nově utvořené Hlavní správy obranného zpravodajství.V této funkci vyslýchal třeba K. H. Franka.
Doba poválečná
V době mezi květnem 1945 a únorem 1948 dělal všechno proto, aby byla armáda postupně plně ovládnuta komunisty. Je třeba říct, že Ludvík Svoboda Bedřicha Reicina neměl v lásce a proti jeho povyšování několikrát protestoval. Označoval jej za neoblíbeného a „zlého člověka“ s diktátorskými sklony. Přesto byl ale Reicin považován za spolehlivějšího. V období okolo února 1948 byl Svoboda již prakticky zbavený reálného vlivu na armádu, kterou de-facto řídil Reicin.
Téhož roku byl Bedřich Reicin jmenován náměstkem Ludvíka Svobody a vytvářel kompromitující materiály na každého, u nějž by se mohly někdy hodit. Významnou měrou se podílel na politických procesech. Byl to právě on, kdo naplánoval, jak poslat na popraviště generála Heliodora Píku a jeho rukopis nesou i procesy s generály Janouškem, Klapálkem nebo Kutlvašrem.
Reicin je ale zodpovědný za mnohem víc. Zatýkaní vojáci byli vyslýcháni za použití fyzického násilí, s velkou brutalitou. Bedřich Reicin se těchto výslechů účastnil a podle všeho se ochotně zapojoval i do fyzických útoků na vyslýchané. Podle některých názorů byl ve skutečnosti sadistou. Řada vyslýchaných nepřežila, údajně spáchali sebevraždu, o čemž lze rozhodně pochybovat. Bedřich Reicin byl ale jednoznačně přímo zodpovědný za ztracené životy desítek lidí, mnohdy příslušníků skutečné elity národa.
V době, kdy byla jeho moc největší, odposlouchával Reicin prakticky všechny včetně Klementa Gottwalda nebo Edvarda Beneše. Nijak se také netajil tím, že se chce stát ministrem obrany po Ludvíku Svobodovi. Ten to měl skutečně „spočítané“ a Gottwald jej vyměnil. Nebyl to ale Reicin, koho by jmenoval místo Svobody. Novým ministrem se stal Gottwaldův zeť Alexej Čepička. A právě to byl začátek Reicinova konce.
Na rozdíl od Svobody nestačilo Čepičkovi ujištění, že o tom či onom ví Rudolf Slánský nebo Klement Gottwald. Po Reicinovi chtěl před každým podpisem veškeré relevantní podklady a tím mu efektivně znemožnil vést si svoji vlastní agendu. Reicin byl samozřejmě velmi neoblíbený, a proto když bylo dle Stalina třeba začít hledat nepřítele ve vlastních řadách, byl jeden z prvních „na ráně“. Reicin navíc udržoval kontakty s Ottou Šlingem podezřelým z toho, že se ve skutečnosti jedná o špiona.
V roce 1952 byl zatčen, souzen a také odsouzen např. za to, že byl konfidentem gestapa nebo vydal Němcům Julia Fučíka. To byly samozřejmě nesmysly a trest smrti, který dostal, nebyl za nic reálného. Na druhou stranu ale Bedřich Reicin spáchal nespočet zločinů skutečných a rozhodně se nejedná o někoho, pro koho by bylo třeba truchlit.
Zdroje informací: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/popraveny-popravci-225622
https://www.politickeprocesy.cz/cs/osoba/reicin-bedrich-3Pbcpn
