Článek
Středověké záznamy
„Pane, vstávejte, nastává soudný den, neboť celý svět je samá kobylka.“
Tato věta byla v létě roku 1346 tím prvním, co jednoho rána Karel IV. slyšel. Karel IV. katastrofu zmiňuje ve svém životopise s tím, že žravé hejno mělo na délku asi 7 mil a šířku nebylo možné vůbec zjistit. Jen těžko pak můžeme jemu i našim předkům zazlívat, že v této události viděli náboženský podtext.
Rozhodně ale nešlo o ojedinělou událost. Kobylky či sarančata (kroniky logicky nerozlišovaly jednotlivé hmyzí druhy a oba tak budeme používat víceméně ve stejném významu) napadaly i naše území ve středověku i v novověku. Fakt, že dnes už je nezažíváme, lze připsat používání chemických postřiků a tomu, že se nám „povedlo“ zlikvidovat podstatnou část veškerého hmyzu. V případě kobylek to může být chápáno jako dílčí pozitivum, obecně je to ale samozřejmě špatně.
Rozmnožování kobylek a sarančat je nesmírně efektivní.
Jak nálety kobylek probíhaly
Nálety kobylek byly historicky chápány nejen jako přírodní katastrofa, ale často i jako boží trest či apokalyptické znamení. Lidé je vnímali optikou biblických příběhů, zejména egyptských ran a apokalyptických vizí ze Starého zákona. Není proto překvapivé, že proti sarančatům byly podnikány nejen praktické, ale i rituální kroky: modlitby, procesí, zvonění zvonů či symbolické „vyhánění“ hmyzu z obcí.
V některých případech docházelo dokonce k formálním církevním aktům, při nichž byla sarančata „souzena“ a exkomunikována. Tyto praktiky dnes působí bizarně, ve své době však představovaly pokus, jak dát katastrofě srozumitelný řád a význam. Spíše než důvod k pousmání je to ukázka toho, jak hluboký strach a bezmoc nálety kobylek vyvolávaly.
Kobylky se na území Čech, Moravy a Slezska objevovala především v období od pozdního jara do časného podzimu. Hejna pronikala na naše území nejčastěji z jihovýchodu, konkrétně z Maďarska přes Panonskou pánev a jižní Moravu, případně z východu a severovýchodu přes Polsko a Slezsko. Horská pásma tvořila přirozenou bariéru, která šíření hmyzu částečně omezovala, nikoli však zcela zastavovala.
Hmyz likvidoval obilí, louky i pastviny, někdy dokonce seno uskladněné ve stozích. Hejna kobylek byla schopna během krátké doby zkonzumovat veškerou nadzemní vegetaci a zanechat krajinu zcela zpustošenou.Výsledkem byla ztráta úrody vedoucí k hladomorům, nedostatku osiva pro příští rok, růstu cen potravin apod. Zajímavé je, že kobylky se vyhýbaly vinicím.
Pokud měli lidé informace o blížících se kobylkách, pokusily se sklidit dříve, většinou to ale nebylo možné stihnout a následky potom byly katastrofální. Z pohledu moderní vědy jsou záznamy o náletech kobylek zajímavé kvůli lepšímu pochopení tehdejšího klimatu. Nálety se často objevovaly v letech charakterizovaných suchem, nestabilním počasím nebo výraznými větrnými proudy, které umožňovaly dálkový transport hejn. Klíčovou roli nehrála pouze teplota, ale především směr a vytrvalost větru, množství srážek a podmínky vhodné pro kladení vajíček v předchozích obdobích. Informace o minulých náletech kobylek tak mají pro dnešní vědce cenu zlata.
A kdy se České země musely náletům bránit? Šlo o letopočty 1346, 1542, 1544, 1546, 1693, 1712, 1748 či 1749. Poslední kobylková kalamita proběhla na Tachovsku dokonce v roce 1875.
A že se nás už kobylky nemohou dotknout? S tím, jak se klimatická změna stává stále intenzivnější bychom si tím nebyli tak jistí…
Zdroje informací: Lukáš MLČEK, HISTORICKÉ NÁLETY SARANČAT VE STŘEDNÍ EVROPĚ JAKO INDIKÁTOR KLIMATICKÝCH PODMÍNEK, Bakalářská práce, 2010, https://is.muni.cz/th/zdeca/Bakalarka.doc
