Článek
Povstání vypuklo, válka začala
Psal se rok 1618 a v českých zemích zase jednou nastaly zlé časy. Pražská defenestrace ohraničuje začátek povstání stavů proti císaři. Ten si něco takového nechce dát líbit a válka je na světě. Začátkem června roku 1619 se dokonce české stavovské vojsko pod velením Jindřicha Matyáše z Thurnu ocitlo před Vídní. Nejen, že se ale Vídeň nepodařilo dobýt, ani na dohodu s císařem nakonec nedošlo.
Císař Ferdinand II. Habsburský poté naopak vyslal do Čech vojsko, kterému velel francouzský generál Karel Bonaventura Buquoy. Od jeho hlavního voje se oddělí odřad o síle 8000 vojáků, který se vydá na Moravu. Velel mu Jindřich Duval Dampierre, další francouzský vojevůdce, který měl k dispozici i oddíly Albrechta z Valdštejna. Jeho úkolem bylo vyrazit směrem na Moravu, tedy do prostoru, který zatím nebyl válkou nijak postižen.
Jindřich Duval Dampierre, velitel císařského vojska v bitvě u Dolních Věstonic.
Předehra k bitvě
Císařské vojsko šířilo na Moravě brutální teror, který doprovázelo násilí, loupeže a rabování. Vypleněno bylo několik desítek vesnic, např. Hrušovany nebo Vlasatice. Jindřich Matyáš z Thurnu se rozhodl vyslat císařským v ústrety své vlastní síly. Jejich velením byli pověřeni Fridrich z Tiefenbachu a Ladislav Velen ze Žerotína.
Obě armády se setkaly u Dolních Věstonic. Stavovská armáda zde byla dřív a rozbila ležení. Císařským se podařil nečekaný přepad. Stavové měli ale dobré velení. Velitelům se povedlo zorganizovat obranu a spořádaně ustoupit za řeku Dyji. Dolní Věstonice padly a čekalo je plenění, znásilňování a vraždění. Stavovské vojsko bylo ale zachráněno a připraveno k boji. Vojáci navíc strhli most přes Dyji a císařští se museli brodit.
I tak ale byl Dampierre plný sebevědomí. Císařské vojsko mělo převahu 8000-9000 mužů proti necelým 5000 stavovských. Velitel Tiefenbach se tím ale nenechal vyvést z rovnováhy a dokonce do boje neposlal všechny své muže. Prozíravě předpokládal, že zálohy mohou být na konci bitvy rozhodujícím jazýčkem na vahách.
K vlastními střetnutí došlo na tzv. Petrově louce a bitva se brzy proměnila v boj muže proti muži. Stavovští převyšovali císařské vojáky bojovým nadšením, a i přes menší početní stavy dokázali vytvářet tlak. V této situaci potom přišel rozkaz k nasazení záloh, což definitivně zvrátilo bitvu na stranu stavovského vojska. Šlo o velkou vzpruhu morálky a napravení reputace stavovského vojska po červnové porážce v bitvě u Záblatí.
Po bitvě se od sebe obě armády odpoutaly. Císařské vojsko ještě chvíli řádilo na Moravě, poté se ale Dampierre vydal do Čech, kde se spojil s hlavní Buquoyovou armádou. Zajímavým odrazem doby jsou i osudy velitelů bitvy. Jindřich Duval Dampierre padl v říjnu 1620 při obléhání Bratislavy. Fridrich z Tiefenbachu ještě stihl vyplenit sídlo kardinála Ditrichštejna v Mikulově, ale poté byl zajat a v květnu 1621 popraven.
