Článek
Kdo byl Bohumil Laušman?
Bohumil Laušman se narodil 30. srpna 1903 v obci Žumberk u Chrudimi. Již v mládí se aktivně zapojil do sociálnědemokratického hnutí, kde rychle stoupal v hierarchii. Od roku 1935 byl poslancem Národního shromáždění. Do protinacistického odboje se Laušman zapojil hned po okupaci 15. března 1939.
Odboj ale velmi brzy zjistil, že proti němu stojí extrémně schopný, a navíc nemilosrdný nepřítel. I Bohumil Laušman se velmi brzy ocitl v hledáčku gestapa a správně pochopil, že jedinou možností je pro něj útěk z protektorátu. Jižní cestou přes Maďarsko a Jugoslávii se dostal do Francie a poté do Británie. Během svého pobytu často mluvil v rozhlasovém vysílání do Československa, což však stálo život jeho matky a bratra, manželka a sestra byly zase vězněny.
I proto, že se v Londýně nedostal do exilové vlády, začal obracet svoji pozornost na východ k Sovětskému svazu. Stále častěji začal zmiňovat sloučení Sociální demokracie s komunisty a v roce 1942 skutečně do Moskvy na čas odjel. V roce 1944 byl exilovou vládou vyslán po začátku SNP na Slovensko. Po jeho porážce si prožil dlouhý a náročný pochod k sovětské straně fronty.
Bohumil Laušman, kontroverzní postava v historii Sociální demokracie.
Bohumil Laušman po válce
I díky své zkušenosti z SNP byl jmenován ministrem průmyslu košické vlády. Laušman zůstával sociálním demokratem, současně ale volil stále radikálnější rétoriku, vyslovoval se pro znárodňování apod. Když ale v roce 1946 Sociální demokracie propadla ve volbách, pokusil se rétoriku zmírnit a vrátit se opět do politického středu. V roce 1947 byl zvolen předsedou Sociální demokracie.
Události nabraly spád po demisi demokratických ministrů. Laušman se o celé jejich separátní akci dozvěděl až po provedení akce a ministrem zůstával. Současně ale odmítl návrh Klementa Gottwalda na levicovou vládu.Jenomže když Zdeněk Fierlinger začal jednat za sociální demokracii samostatně a Lidový dům čelil obsazení, bylo jasné, že Laušman nemá šanci.
Zdeněk Fierlinger převzal vedení Sociální demokracie, musel opustit vládu a jeho strana se sloučila s komunisty. Laušman sice zkoušel podat přihlášku do KSČ, ale už bylo pozdě a byla zamítnuta. Bohumil Laušman sice dostal místo ředitele Slovenských elektráren, ale brzy pochopil, že se kolem něj opět utahuje smyčka. Jako bývalý prominentní sociální demokrat, který navíc v minulosti komunistům nešel vždy stoprocentně na ruku (byť byl pro-komunistický) měl osud víceméně nalinkovaný. O Bohumilu Laušmanovi se často tvrdilo, že nebyl zrovna nejbystřejší, rozhodně ale pochopil, že jeho jedinou možností je opětovný exil.
Odchod do Rakouska a neslavný návrat
Psal se Silvestr 1949 když se Bohumil Laušman pokusil překročit spolu se širší rodinou a několika přáteli hranice. Akce se ale nezdařila a Laušman byl jediným z celé skupiny, kdo se do Rakouska dostal. Všichni ostatní včetně manželky a dcer byli pozatýkáni a odsouzeni k dlouholetým trestům.
V Rakousku žádnou významnější roli nemohl hrát, neboť pro exilové struktury Sociální demokracie, ale i pro exil jako takový, byl kvůli silným vazbám na Gottwalda a komunisty nepřijatelným. Bohumil Laušman se tak užíral myšlenkami na vězněnou rodinu a utápěl své deprese v alkoholu.
I přesto jej ale komunistický režim hodnotil jako potenciálně nebezpečného. Bylo proto rozhodnuto o jeho únosu, který v roce 1953 zrealizoval agent Günther, jenž navázal s Laušmanem přátelský vztah a za pomoci uspávadla v alkoholu jej omámil. Spolu s dalšími agenty byl poté transportován do Sovětské okupační zóny a odtud do Československa. Když se Laušman probral, byl již v Československu.
Bohumil Laušman byl držen v ruzyňské věznici a o jeho případu se začalo mluvit i v zahraničí. Jeho únosem z rakouského území bylo samozřejmě porušeno mezinárodní právo a západní tisk tuto možnost zmiňoval. Asi i proto nebylo přistoupeno k veřejnému procesu a Laušman pronesl naučený projev o pošetilosti svého odchodu do exilu a o tom, že v zahraničí „prozřel“ a sám se vrátil. Výměnou za to byly manželka s dcerami později propuštěny.
Laušman sám byl v roce 1957 neveřejně odsouzen za velezradu a vyzvědačství k 17 letům vězení. V roce 1963 zemřel ve vězení, oficiálně na srdeční selhání, ve skutečnosti se silně spekulovalo a stále spekuluje o přímé vraždě ze strany StB. I kdyby to ale nebyla pravda, odpovědnost za jeho smrt samozřejmě komunistický režim nese. Otázkou je, jak Bohumila Laušmana a další podobné politiky vlastně hodnotit. Je obětí komunistické perzekuce, nebo jejím spolupachatelem?
