Článek
Média za protektorátu
V době protektorátu hrála média extrémně významnou roli, stejně jako ji hrají dnes. Ve čtyřicátých letech šlo především o tisk a rozhlas. V první řadě zde byli novináři jako Crha, Krychtálek, Lažnovský, Křemen, Ryba, Vajtauer nebo Werner. Ti vytvořili čistě kolaborantskou linii novinařiny v protektorátu. Stoprocentně přijali nacistickou ideologii a Češi podle nich měli místo jen v Říši pod nadvládou Němců. Dokonce kritizovali i Emila Háchu nebo Aloise Eliáše za nedostatečnou vstřícnost k okupantům.
Na druhou stranu zde byl ale zahraniční rozhlas, konkrétně ten londýnský. V jednom z vysílání BBC pro protektorát zazněl následující apel:
„…než špatné noviny, to raději žádné noviny… nebuďte podporovateli Goebbelsovými a jeho českých inkoustových žoldáků“.
Nešlo o jen tak nějaký výkřik, byla tím zahájena akce konzultované s domácím odbojem. Její cíl byl jasný, zařídit bojkot protektorátního tisku.
Zprávy tohoto typu byly v protektorátním tisku bohužel časté.
Bojkot tisku
Bojkot probíhal v týdnu od 14. do 21.září 1941, a v této době skutečně poklesl prodej česky psaného, avšak kolaborantského tisku o 70 – 80 %. Datum 14. září nebylo náhodné, šlo o výročí úmrtí T. G. Masaryka. Mohlo by se zdát, že šlo vlastně o hloupost bez většího významu, jenomže tak tomu rozhodně nebylo. V první řadě je jasné, že akce byla velmi dobře promyšlená.
Pokud společnost vyjadřuje odpor tím, že něco viditelně udělá, okupační moc má snadnou práci. Prostě se může zaměřit na každého, kdo se připojil. Ale pokud se odpor vyjadřuje naopak tím, že si člověk nekoupí noviny, jen těžko za to může být postižen. Úspěch a rozsah akce byl přitom tak velký, že německé úřady skutečně pocítily, jak rozsáhlý je odpor proti nim.
O tom, jak vážně Němci tuto akci brali svědčí fakt, že šlo o jeden z důvodů, proč byl Konstantin von Neurath nahrazen Reinhardem Heydrichem. To už je opravdu významný dopad na akci, která měla být údajně marginální a bezvýznamná, že?
Leckdo by mohl namítnout, že šlo vlastně o chybu, neboť akce bez větších reálných dopadů odhalila Němcům to, jaká část populace poslouchá vysílání londýnského rozhlasu (ať už přímo nebo zprostředkovaně přes jiné osoby) a donutila je jednat a posílit represe v protektorátu. Na druhou stranu ale to samé ukázala exilové vládě a samotnému odboji. Úspěšný bojkot také pozvedl morálku řady českých lidí. To všechno jsou efekty, které lze těžko vyčíslit, ale přesto mají velký význam.
Bojkot protektorátního tisku v září 1941 lze každopádně řadit k úspěšným akcím českého odboje.
