Článek
Oficiální pozice Československa ve válce s Japonskem
Když 7. prosince 1941 napadlo japonské císařství Spojené státy v Pearl Harboru a následně také britské a holandské asijské državy, celosvětový konflikt se rozhořel naplno. V reakci na to vyhlásila 16. prosince československá vláda Japonsku válku. Šlo samozřejmě o symbolický akt a československá exilová armáda v Asii a Tichomoří nasazena nikdy nebyla. Neznamená to ale, že by snad Češi a Slováci do války proti Japonsku nepromluvili vůbec. Osudy těch, kterých se to týkalo, jsou však dnes prakticky neznámé, což je velká škoda. V Asii se přitom války účastnila i jedna známá osobnost našich poválečných dějin. Ale popořádku.
Firma Baťa proti Japonsku
Ve své době byla Československá firma Baťa největším výrobcem a prodejcem obuvi na světě a jako taková měl pobočky prakticky všude. Logo firmy Baťa bylo možné nalézt na Filipínách, v Číně, v Indii, v Singapuru, nebo třeba v Hong Kongu a všude tam byli také pracovníci firmy z Československa. Mnichovská krize a následné obsazení Československa je tak zastihly daleko od domova a s velmi omezenými možnostmi, jak na nastalou situaci reagovat.
Prakticky všichni zaměstnanci toužili potom zapojit se nějakým způsobem do boje proti hitlerovskému Německu. Někteří z nich odcestovali do Evropy nebo na Střední východ, kde vstoupili do Československých jednotek v rámci francouzské či britské armády. I těm, kteří zatím neodešli, bylo ale po vypuknutí války jasné, že již nelze stát stranou. Fakt, že k zapojení se do boje je nikdo nenutil a jakožto oficiální občané Říše by mohli na území ovládaném německým spojencem žít poměrně pohodlně, svědčí o obrovské míře vlastenectví a ochoty za svoji zemi a její ideály obětovat maximum.
Obrana Filipín
Nejlépe zmapovaná je účast Čechoslováků v bojích o Filipíny. Okamžitě po napadení Pearl Harboru se čtrnáct Čechoslováků, dělníků z Baťovy továrny a zaměstnanců konzulátu, přihlásilo do americké armády. Přiděleni byli k ženijnímu praporu, jehož hlavním úkolem bylo udržovat v džungli funkční cesty. Již při plnění tohoto úkolu si vysloužili oficiální pochvalu svého velitele, plukovníka Quinna. Jejich nejslavnější akce však měla teprve přijít.
Při bojích na poloostrově Bataan docházelo americkým jednotkám jídlo. Padlo proto rozhodnutí pokusit se ukrást jídlo z japonského tábora. K tomuto úkolu se dobrovolně přihlásilo sedm Čechoslováků a navzdory minimálním šancím na úspěch se za 36 hodin vrátili i se dvěma mlýny na rýži. Plukovník Quinn na jejich počest otevřel svoji nejdražší láhev whisky a s Čechoslováky se o ni podělil.
Jak ale víme, americká obrana Filipín byla již předem odsouzena k neúspěchu a 10.dubna 1942 se generál Wainwright, který nahradil generála MacArthura odveleného do Austrálie, Japoncům vzdal. Tisíce amerických i filipínských zajatců a s nimi i 9 Čechoslováků absolvovalo nechvalně známý bataanský pochod smrti končící buď smrtí, nebo brutálními zajateckými tábory. V nich zemřelo 7 z 9 Čechoslováků, někteří z nich coby zajatci na japonských lodích bombardovaných americkými letadly při cestě do zajateckých táborů v Japonsku. Poslední z veteránů, jejichž odvahu dodnes připomíná i pomník přímo na Filipínách, zemřel v roce 2017.
Singapur a Malajsie
Dne 1.prosince 1941, kdy již bylo jasné, že se schyluje k válce s Japonskem, byla v Singapuru vyhlášena mobilizace. To znamenalo i aktivaci jednotek domobrany, jejichž členy bylo i 20 Čechoslováků, opět většinou zaměstnanců firmy Baťa. Když osmého prosince japonské jednotky na Malajsii udeřily, spojenecké jednotky tvořené Brity, Australany, Indy a samozřejmě Malajci bojovaly sice statečně, ale japonský postup na Singapur zastavit nedokázaly. Čechoslováci se však vyznamenali i zde.
Vyznamenán byl například kulometčík Matuš, který dokázal dlouhou dobu sám bránit celé japonské rotě v postupu. Čechoslovák Bohman zase spolu s Australanem Edvardem dokázali dopravit několik těžce raněných vojáků na obvaziště i přes silnou japonskou palbu. Britové kapitulovali 15. února 1942 a i v tomto případě čekalo na zajaté vojáky včetně Čechoslováků brutální a nelidské zacházení.
Další britská území
Podobný osud jako v Singapuru čekal na Čechoslováky také v Hong Kongu. I tady se někteří zapojili do boje proti japonským útočníkům. Naši krajané, kteří se v době začátku války s Japonskem nacházeli v Indii a Barmě, taktéž vstupovali do britské armády. Někteří si prošli službou v domobranách, jiní vstoupili do regulérní armády a následně se účastnili britského osvobozování Barmy. Jedním z nich byl i bývalý legionář z první světové války, inženýr Kristen. V britské armádě sloužilo v Asii také několik československých lékařů.
Čína
V čínské Šanghaji žilo na konci roku 1941 dokonce několik stovek Čechoslováků a jednalo se o největší seskupení krajanů v Asii. Byla zde proto vytvořena dokonce celá jedna čistě československá četa spadající pod britský prapor. Jejím úkolem byla strážní služba. V podzimních měsících bylo 22 mužů z této jednotky vybráno k posílení československých jednotek na středním východě a ve Velké Británii.
Čína byla s Japonskem ve válce již od roku 1937, avšak v prosinci 1941 se boje rozšířily, došlo i k obsazení Šanghaje a tím i k rozpuštění československé jednotky.
I v řadách čínské armády posléze působilo několik občanů Československa. Nejznámějším z nich byl František Kriegel, který působil jako lékař u tankových jednotek. František Kriegel byl v té době již veteránem španělské občanské války a v roce 1968 zase jako jediný člen Československé politické reprezentace odvlečené sovětskými okupanty do Moskvy odmítl podepsat takzvaný moskevský protokol.
Závěr
I ve válce proti Japonsku se Čechoslováci podíleli na spojeneckém válečném úsilí. Většina z nich bohužel zažila boje v době, kdy měla japonská válečná mašinérie technickou i početní převahu a mnoho z nich tak skončilo v zajateckých táborech, které si v ničem nezadaly s německými koncentračními tábory. Rozhodně se však jedná o kapitolu našich dějin, která by měla být připomínána mnohem více než nyní.
Zdroje informací: