Článek
Korunní princ Rudolf
Jediný syn císaře Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské, tedy slavné Sissi, se narodil 21. srpna 1858 jako Rudolf Habsbursko-Lotrinskýa byl rakouským, uherským i českým korunním princem. Jako takový rozhodně neměl normální dětství. Již v útlém věku se projevil jeho talent na jazyky a naučil se kromě němčiny také česky, anglicky, francouzsky i maďarsky. V šesti letech ale jeho výchovu dostal na starosti jistý generál Gondrecourt. A začaly problémy.
Generál zavedl u malého arcivévody brutální dril: běžně musel absolvovat izolaci ve tmě, „cvičné“ útoky a atentáty, polévání ledovou vodou apod. Rudolfova matka sice tento „výcvik“ po roce zarazila, ale stopy po něm už zůstaly. Jako sedmiletý byl Rudolf velmi narušené dítě a různé duševní choroby ho od té doby provázely celý život. Nepomáhal mu ani jeho otec, který ho kvůli jeho názorům držel daleko od politiky a dával mu najevo, že zdaleka nenaplňuje jeho představu vladaře.
Mladý princ Rudolf.
Následník trůnu v pozdějším věku navíc onemocněl kapavkou. U této nemoci se pravidelně střídají vlny zlepšení a kruté recidivy v podobě bolestí kloubů, zánětů, nespavostí a depresí. Rudolf pracoval do noci, pak pil, tlumil příznaky morfiem a běžně spával jen dvě až tři hodiny. I v novinách se oficiálně mluvilo o problémech, ale mají podobu „revmatismu“ či „zimnice“. I český tisk samozřejmě přejímal tento narativ a vážnější příčiny naznačoval jen velmi opatrně.
Jen na chvíli se situace zlepšila svatbou s belgickou princeznou Štefánií, která Rudolfovi porodila dceru. Korunní princ se ale velmi brzy vrhnul do dalších pitek a milostných dobrodružství. Mimochodem, kapavku brzy přenesl i na manželku, která ztratila možnost mít děti.
Vedle běžných chvilkových avantýr měl za sebou i několik zajímavějších vztahů. V první řadě to byla jakási chudá židovka, která následně zemřela, podle všeho v souvislosti se stresem poté, co ji rodina odeslala na venkov, daleko od Rudolfa. Rudolf potom pravidelně nosil osobně květiny na její hrob. Dlouhodobá byla i jeho láska k herečce Mizzi Kasparové a především k Mary Vetserové. Tu poznal v době, kdy mu bylo necelých třicet let a jí pouhých šestnáct. Tím se blížíme k osudovému okamžiku.
Svatební fotografie prince Rudolfa.
Dvojitá smrt v Mayerlingu
Dne 26. ledna 1889 byl po prudké hádce s Františkem Josefem I. Rudolf podle svědků extrémně vyděšený a rozčilený. Následník trůnu vyrazil na lovecký zámeček v Mayerlingu jihozápadně od Vídně a současně si nechal přivést i Mary Vetserovou. Tam dorazil 29. ledna dopoledne, spolu se svými hosty absolvoval lov a po jedenácté hodině večer se dveře jeho ložnice zavřely. S Rudolfem tam byla i Mary Vesterová. Nad ránem se z pokoje ozvaly dva výstřely a oba byli nalezeni mrtví.
Přesný popis toho, co se v pokoji loveckého zámečku odehrálo, už možná nikdy nezjistíme. Za nejpravděpodobnější je považována varianta, kdy Rudolf a Mary společně spáchali sebevraždu. Pravděpodobně podle dohody Rudolf nejprve dívku zastřelil a poté zabil sám sebe. Odpovídalo by to psychickým problémům, kterými trpěl. Navíc i Mary Vesterová měla byla v tomto ohledu poněkud specifická a byla fascinována smrtí. A bezprostřední motiv? Zmíněná hádka Rudolfa s císařem totiž měla vypuknout právě kvůli Mary. František Josef I. údajně zakázal synovi se s ní nadále stýkat. Dost možná byla těhotná a na cestě na svět byl nechtěný levoboček.
Existují ale i další varianty. Podle jedné bránil bratr princezny Aglajy Auerspergové čest rodiny poté, co jí Rudolf tako „dostal“. Měl mezi nimi proběhnout souboj podobný ruské ruletě. Kdo si vylosuje bílou kulku, vyhrál. Kdo si vylosuje černou, musí do půl roku spáchat sebevraždu. Je ale pravda, že tato varianta není příliš pravděpodobná.
Vždy se samozřejmě razila i teorie politické vraždy. Motivy by k ní samozřejmě existovaly a např. poslední rakouská císařovna a poslední česká královna Zita Bourbonko-Parmská si byla touto interpretací jistá.
Jasno do případu samozřejmě nevnášela ani císařská rodina, která se pravý stav věcí snažila tajit. Nejprve se mluvilo o mrtvici, posléze byla zdůrazňována „nepříčetnost“. To bylo nutné, aby mohl mít princ Rudolf církevní pohřeb, což by v případě sebevraždy možné nebylo. I v tehdejším tisku lze ale občas probleskl náznak toho, že právě sebevražda byla příčinou Rudolfova úmrtí. Ta i dnes zůstává nejpravděpodobnější verzí, byť i další verze jsou v Rakousku pravidelně probírány a posuzovány v dokumentárních filmech, někdy více, někdy méně seriózně.
