Článek
Středověk, nejstarší počátky českého divadla a Jan Ámos Komenský v 17. století
Dopátrat se úplného prvopočátku českého divadla je pravděpodobně nemožné. I v dávné historii se nepochybně při nejrůznějších příležitostech sehrávaly scénky a krátké hry, ať již pro zábavu uzavřené společnosti, nebo v souvislosti s náboženskými slavnostmi. Právě k nim můžeme vystopovat nejstarší známou historii toho, co nazýváme českým divadlem.
Již ve 12. století se prokazatelně hrály náboženské hry. Rozhodně byste v nich marně hledali zábavný rozměr. To se však poměrně brzy změnilo a ve 14. století se objevila divadelní hra Mastičkář, která byla součástí většího církevního dramatu nazvaného hry Tří Marií. Jednalo se o drama, které však mělo i rozměr satiry. Hra se odehrává na středověkém tržišti, kde tři Marie, konkrétně Panna Maria, Máří Magdaléna a Marie, sestra biblické postavy Lazara, shánějí balzamovací mast. Jedná se o nejstarší známou česky psanou divadelní hru, ačkoliv je pravděpodobně převzatá z latinského či německého originálu.
Ačkoliv není Jan Ámos Komenský považován primárně za divadelního autora, i on se do historie českého divadla stačil zapsat. Je totiž autorem souboru divadelních her určených pro učitele vyučující cizí jazyky. Tento soubor nesl název Schola ludus, neboli Škola hrou. I v dalším století české divadlo přežívalo, byť jen v podobě lidových taškařic a komedií. Známá je například hra O turecké vojně.
Divadlo a Národní obrození
Začátek 18. století již pomalu začínal být svědkem postupného vzedmutí národního uvědomění a projevilo se to i v divadle. V roce 1738 začal v Praze fungovat tzv. divadlo v Kotcích. Jednalo se o vůbec první kamenné divadlo v Praze. Hlavním jazykem zde však byla němčina, případně italština. Zajímavým okamžikem bylo uvedení hry kníže Honzík v roce 1771. Šlo o jedinou hru, která kdy byla v Kotcích uvedena v českém jazyce. Představení však skončilo katastrofou. Herci byli totiž Němci, česky neuměli a celá hra proto vyzněla velmi špatně. V roce 1783 bylo v Praze otevřeno Nosticovo divadlo, dnes Stavovské divadlo. I zde se hrálo německy a italsky, od roku 1785 však začali být zařazovány do programu i hry v češtině. Tou první byl překlad komedie Odběhlec z lásky synovské.
Divadlo v Kotcích
Skutečná česká divadla
V druhé polovině 18. století již Národní obrození nabíralo na síle a v roce 1786 založil v Praze Václav Thám divadlo Bouda. Jednalo se o české divadlo, kde se hrály české hry a které bylo přístupné i pro diváky z chudších vrstev. Divadlo bylo dřevěné a na zimu muselo být dokonce obkládáno slámou. V repertoáru převažovaly hry, které si braly náměty z českých dějin. Divadlo Bouda však fungovalo pouhé tři roky, poté muselo být strženo.
V této době byl aktivní Václav Kliment Klicpera, jeden z prvních českých dramatiků, kteří psali hry skutečně ve velkém a v dostatečné kvalitě. Za život jich napsal 57 a české divadlo ovlivnil velmi silně. Jedním z jeho žáků byl i Josef Kajetán Tyl, který se jakožto dramatik nesmazatelně zapsal do historie svojí Fidlovačkou nebo hrou Strakonický dudák.
Václav Kliment Klicpera, významný český dramatik
Česky hrané divadlo bylo v době Národního obrození klíčovým prvkem hledání národní identity. Právě prostřednictvím divadla se česká kultura snažila najít si své místo na kulturní mapě Evropy. Tyto snahy pokračovaly i ve století devatenáctém. Především v jeho první polovině, v době absolutismu, se však divadlu příliš nedařilo. Po roce 1848 nicméně začalo české divadlo opět nabírat síly, vše vyvrcholilo v roce 1881, respektive v roce 1883 otevřením Národního divadla.
Vnímání divadla jakožto zbraně v zápase o duši národa však pokračovalo ještě v době První republiky. V listopadu 1920 se dokonce jedna politická demonstrace zvrtla a skončila obsazením Stavovského divadla, které pak bylo prohlášeno za české. Dnes již divadlo svoji úlohu ve snahách o definici národní identity z větší části ztratilo. Z historického hlediska je však jeho role neoddiskutovatelná.
Zdroje informací:
