Článek
Izrael a Česká republika
Dalo by se říci, že na mezinárodním poli má Izrael v posledních dekádách dva spolehlivé spojence. Tím prvním jsou Spojené státy, tím druhým potom Česká republika. Je to samozřejmě trochu zjednodušené, ale ne příliš. Nejde přitom o nic nového, podpora Izraele je u nás historickou záležitostí, a i když byla trochu přerušena dobou studené války, nikdy tak úplně nepřestala existovat.
Československá role při vzniku státu Izrael byla zcela zásadní, neboť právě díky našim zbrojním dodávkám a podpoře ve výcviku pilotů apod. se dokázala nová země ubránit svým sousedům. Ani tam to ale nezačalo. Počátky je třeba hledat ještě hlouběji, dokonce v době, kdy Izrael jako stát ještě vůbec neexistoval. A právě do tohoto období spadá i cesta prezidenta Masaryka do Palestiny. Lze ji chápat jako jeden z počátků naší proizraelské politiky.
Masaryk ve svaté zemi
Tomáš Garrigue Masaryk se do Izraele, resp. do tehdejšího britského mandátu Palestina, vydal na jaře roku 1927 a ještě předtím navštívil i Řecko a Egypt. Je celkem jasné, že Masaryk chtěl jako vzdělaný a vysoce kulturní člověk poznat místa, ze kterých vzešla evropská civilizace a tento důvod by byl sám o sobě naprosto dostatečný k tomu, aby se na cestu vydal. V případě Palestiny v tom bylo ale něco víc.
To něco navíc bylo jistě náboženství. První republika sice neproslula zrovna ideálními vztahy s Vatikánem, to ale neznamená, že by snad Masaryk nebyl věřící. To samozřejmě byl, byť institucionální církev zrovna „nemusel“. Návštěva svaté země pro něj však samozřejmě měla i silný duchovní rozměr.
Nakonec zde ale máme ještě důvod třetí. Masaryk byl příznivcem sionistického hnutí a měl velké sympatie pro snahy židovského národa o vlastní stát v původní domovině. Jistě není daleko od pravdy teze, že mu tyto snahy dlouhodobě připomínaly snahy české. V roce 1927 už Češi svůj stát měli, Masaryk jej přál i židům. Zajímavé je to mimo jiné i proto, že Masaryk musel překonávat předsudky i doma, jeho vlastní matka zastávala v té době obvyklé antisemitské názory. O to větší obdiv si Masaryk zaslouží za to, jak se postavil nejen k židovským snahám o vlastní stát, ale i ke známému případu Leopolda Hilsnera obviněného z rituální vraždy.
Bez zajímavosti není ani to, že Československo mělo v Palestině konzulát již v roce 1926. I v tom hrál Masaryk nepochybně svoji roli. Svoji jarní cestu v roce 1927 Masaryk deklaroval oficiálně jako soukromou, a dokonce cestoval pod falešným jménem. To ale příliš dobře nezafungovalo, neboť návštěva vzbudila v Palestině velký rozruch. Představitelé místních židovských komunit považovali jeho návštěvu za velmi významnou a v Izraeli je připomínána dodnes. Masaryk byl totiž vůbec první oficiální hlavou státu, která Palestinu navštívila.
Prezident Masaryk debatuje s obyvateli kibucu Beit Alpha.
Průběh cesty
Masaryk dorazil do Jeruzaléma 8. dubna 1927 v doprovodu dcery Alice, osobního tajemníka a několika diplomatů. Uvítán byl starostou města i představitelem britské správy. Po městě visely české nápisy „Vítáme vás“ a všude byl vřele zdraven. Masaryka přijal i jeruzalemský vrchní rabín Abrahám Izák Kook. V Jeruzalémě si prohlédl všechna významná místa, ale třeba i chemický ústav. Další zastávkou na jeho cestě bylo Mrtvé moře a poté Betlém i řeka Jordán. Poté se vydal do Tel Avivu a kibucu Beit Alfa. Ten byl založen židy z Československa.
Je třeba říct, že Masarykova návštěva v Palestině byla velmi významná jak pro židovské obyvatele, tak pro Masaryka samotného. Co se úcty k jeho osobě týká, o té svědčí nejlépe náměstí a ulice nesoucí jeho jméno, které najdeme ve všech velkých izraelských městech nebo třeba dokonce celý kibuc pojmenovaný Kfar Masaryk.
