Čeština a její archaické výrazy: Domluvili byste se v minulosti?

Slovo otápek značilo škraloup na povrchu vařeného mléka. Jednalo se o slovo, které bylo běžné především v oblasti Jižních Čech nebo Českomoravské vrchoviny. Především na Moravě se potom používali i výrazy jako kůže, škára, škrábek nebo baran.

Z dnešního pohledu hodně zvláštně znějící slovo bylo v minulosti běžně používáno pro označení neposedného dítěte. Synonyma by dnes byly například slova rošťák nebo neposeda. Toto slovo bylo zařazeno ještě do všeobecného slovníku v roce 1920.

V dnešní době již vůbec nepoužívané slovo mělo ve středověku význam dnešního slova zadek. Výhrůžka zlobivým dětem by tak zněla asi jako „ať nědam tobě po rebuli!“

V případě slova tetěnec by šlo jeho význam s trochou snahy rozšifrovat. Jedná se samozřejmě o potomka tety čili bratrance. Dříve se používalo pro označení příbuzné osoby právě slovo tetěnec.

Pomeč je další slovo, které patří spíše do středověku. Již v 19. století bylo toto slovo považováno za zastaralé a šlo spíše o kuriozitu. A jaký byl jeho význam? Jednalo se o označení sítě na chytání ptáků.

Slovo škamna je v současné době ještě poměrně dobře známé, především pak díky některým literárním dílům, zejména díky Babičce od Boženy Němcové. I dnes proto řada lidí dobře ví, že se jedná o zastaralý výraz pro školní lavici.

Slovo ohlady by mohlo svádět k tomu, aby člověk hledal jeho význam někde v souvislosti s jídlem nebo alespoň s polními či jinými zemědělskými pracemi. Jeho význam je však úplně jiný a když v minulosti někdo přišel na ohlady, přišel ve skutečnosti na námluvy.

V tomto případě se opět jedná o slovo, které v sobě nese svůj význam. pokud vás napadlo, že by se mohlo jednak o archaické označení ženského pohlavního orgánu, nemusíte se cítit nepatřičně. Je tomu právě tak.

V případě slova slopati je již z jeho tvaru patrné, že se jedná o sloveso. Otázka zní, co vyjadřovalo. Význam slova slopati odpovídá dnešnímu chlastat nebo třeba pít jako Dán.

Výraz kokeš měl v minulosti hned několik významů. V některých oblastech se takto označoval kohout. Myslivci jej koneckonců dodnes občas používají pro označení samce od koroptve. V minulosti šlo také o označení dětské hry, dnes bychom řekli na babu nebo na honěnou. Ve staročeštině se nicméně jednalo také o přenesený výraz pro mužský pohlavní orgán.

Archaických slov, které se dnes již vůbec nepoužívají, anebo jen velmi zřídka, je nespočet. Výjimečně se stává i to, že se dané slovo do běžné češtiny vrací. Například slovo šenkýřka se dnes opět začíná objevovat, byť asi především díky populární písničce. Specifickou skupinu slov tvoří také ta, která vznikla v době národního obrození a ve skutečnosti se do hovorové češtiny nikdy nedostala. Přesto ale tvoří významnou část naší kulturní tradice. Známé jsou například výrazy čistonosoplena (kapesník), nebo klapkobřinkostroj (klavír). Ale protože vývoj jde pořád dál, i dnešní čeština se jednou stane archaickou i zastaralou. Bylo by jistě zajímavé poslechnout si češtinu třeba za sto nebo dvě stě let.

Zdroje informací: https://www.mojecestina.cz/article/2011012504-archaismy

https://www.genebaze.cz/dv/cesky/staroceskaosloveni.html