Článek
Mrtví bez příčiny
Dne 9. srpna 1962 přijala nemocnice v Ústí nad Labem dvanáctiletého chlapce s netypickými příznaky. Patřily mezi ně horečky, úporná bolest hlavy, zvracení, a nakonec i komatózní stav. Ještě týž den chlapec zemřel. Jako příčina úmrtí byl identifikován hnisavý zánět mozku a mozkových blan. Co však bylo matoucí, byl fakt, že lékaři a mikrobiologové v odebraných vzorcích nenalezli žádné bakterie meningokoka, který by měl být teoreticky původcem.
Uběhly dva týdny a v nemocnici zemřela po stejném průběhu patnáctiletá dívka, jejíž osud za další dva týdny potkal dalšího šestnáctiletého chlapce. V tu dobu zatím ještě nikoho nenapadlo hledat mezi těmito případy souvislost. To se však změnilo na přelomu června a července 1963. Během 14 dnů došlo v oblasti severních a středních Čech k šesti úmrtím. Pět z nich tvořili děti a dospívající ve věku 8 až 18 let, jeden potom 25letá instruktorka plavání. Tentokrát už nebylo možné nevnímat tyto případy jako související.
Situace byla opět totožná. Příčinou úmrtí byl zánět mozku a mozkových blan, ale ani v jednom případě nebyl nalezen původce tohoto zánětu. Ve vzorcích se nenašly žádné bakterie. Hygienici však byli schopni odhalit fakt, že všichni zemřelí navštívili v době několika dní před smrtí jedno místo: plavecký bazén ve Vrbenského lázních v Ústí nad Labem.
Vrbenského Lázně byly postaveny ve třicátých letech 20. století a v Ústí nad Labem byly považovány za nejlépe udržované a jednoznačně nejčistší. Lázně byly okamžitě uzavřeny a podrobně prozkoumány. Bez výsledku. Analýza vody, stěry ze všech možných i nemožných míst… Nikde ani stopy po čemkoliv, co by mohlo způsobovat tak vážné onemocnění. Stejně tak bylo zjištěno, že nikdo další, kdo lázně navštívil, neonemocněl, žádní vyléčení nemocní. Lidé buď onu záhadnou nemoc vůbec nedostali, anebo na ní se 100% jistotou zemřeli.
Noční můra nekončí
Bazén byl důkladně dezinfikován, vyčištěn a znovu napuštěn. Kvalita vody byla neustále monitorována, stejně jako zdravotní stav všech účastníků plaveckých kurzů, které se tam odehrávaly. Trvalo to několik měsíců a záhadná nákaza zaútočila znovu. Během jediného týdne zemřelo pět lidí. Nejmladší oběti bylo deset let, té nejstarší dvacet.
Opět následovalo důkladné vyčištění bazénu, a dokonce byl změněn zdroj vody. Začala se používat voda z vodovodní sítě. Opět to však nepomohlo a přibyli další dvě oběti. Byla vypracována odborná zpráva, jejímiž autory byli naši největší experti v oboru. Byl na ně však vytvářen obrovský politický tlak. Závěr zkrátka musel vyznít tak, že se původce úmrtí podařilo nalézt.
Čtenáři zprávy se tak mohli dočíst, že za úmrtí bakterie může bakterie Mima polymorpha, která se sice vyskytuje poměrně běžně a je součástí kožní flóry, ale bylo uvedeno, že u jedinců zažívající silný stres z průběhu plaveckého výcviku mohla způsobit uvedené onemocnění. Ostatní odborníci jen nevěřícně kroutili hlavou. Bylo jim jasné, že se jedná o naprosto nepravděpodobné vysvětlení, neboť o žádný extrémní stres se zcela zjevně nejednalo, a daná bakterie se do vzorku zjevně dostala jako sekundární kontaminace. Závěr však bylo třeba učinit.
Bazén následně prošel celkovou rekonstrukcí a začal opět fungovat. V té době se s případem naštěstí seznámil doktor Luboš Červa z Vojenského ústavu epidemiologie a mikrobiologie. Hned mu došlo, že jeho kolegové v Ústí byli celou dobu na špatné stopě. Hledali totiž bakterie, ty však s tímto případem neměli nic společného. Doktor Červa si vzpomněl na výzkum amerického patologa Culbertsona, který popsal, že do mozku laboratorních myší mohou pronikat určité druhy měňavek.
Měňavka neboli améba, původce úmrtí 16 mladých lidí
Měňavka neboli améba je jednobuněčný mikroorganismus, který je schopný měnit svůj tvar a díky tomu se pohybovat. Do mozku pak proniká například přes čichový nerv. Ve stejné době, kdy v Ústí umírali pacienti, začaly ve světě vycházet odborné články potvrzující, že améby mohou proniknout i do mozku člověka. Pokud se tam dostanou, mohou způsobit onemocnění, které se projevuje jako hnisavý zánět mozku.
Při pitvách patologové améby nerozpoznali, neboť pod mikroskopem měňavka silně připomíná bílé krvinky a lékaři v tu chvíli nevěděli, co mají přesně hledat. Vzorky tkání odebrané obětem záhadné epidemie byly naštěstí stále uchovávány a mohly být znovu prozkoumány. Výsledek byl jednoznačný, ve všech vzorcích byly améby nalezeny.
Co bylo dál?
Původce úmrtí byl tedy identifikován a voda v bazénu začala být analyzována i na přítomnost améb. Ty potenciálně smrtelné se v bazénu opět objevily v roce 1977. Tentokrát však byly okamžitě odhaleny, bazén uzavřen a vypuštěn. Teprve potom bylo zjištěno, odkud se améby do vody vlastně dostávaly: Při plaveckých závodech byla totiž vždy zvyšována hladina vody, aby byla zajištěna v celém bazénu dostatečná hloubka. Tím však došlo ke kontaminaci amébami, které obývaly praskliny v horní části keramického obkladu bazénu. Zbývá ještě vysvětlit, proč bylo mezi mrtvými tolik dětí a mladých lidí. Důvod je ten, že dětem často zatéká voda do nosu a mladí lidé do vody zase rádi skáčou. V obou případech tak usnadňují amébám cestu.
