Článek
Coca-Cola, americký sen a komunistické Československo
Ikonická Coca-Cola byla poprvé vyrobena v Atlantě lékárníkem Pembertonem v roce 1886. Již na konci 19. století šlo o jeden z nejpopulárnějších nealkoholických nápojů v Americe a mohla následovat expanze do světa. Není ale cílem tohoto článku reprodukovat historii Coca-Coly jako takové. Pro nás bude důležitý vztah tohoto nápoje k Československu, resp. Československa ke Coca-Cole.
Občané Československa se s Coca-Colou setkali poprvé v roce 1945, kdy ji pili američtí vojáci podílející se na našem osvobozování. Nejeden člověk měl také možnost Colu ochutnat, buď ji od Američanů dostal, anebo vyměnil. Mladí hoši v uniformách měli zájem především o naše pivo a limonádu na něj ochotně měnili.
S nástupem komunistického režimu po roce 1948 ale od nás Coca-Cola zcela zmizela. Jednalo se o americký symbol, a to, že by se snad u nás mohla prodávat, bylo pro tehdejší režim naprosto nepřijatelné. Ledy se začaly lámat až v šedesátých letech. Po roce 1965 se v Plzni konal veletrh „Ex Plzeň“ a Coca-Cola se jej účastnila. Pro všechny návštěvníky (veletrh byl dokonce otevřený pro širokou veřejnost) to byl nevídaný zážitek, neboť u stánku Coca-Coly se rozdávaly plechovky zdarma. Dnes jde o naprosto běžnou věc známou z každé výstavy nebo veletrhu, ve své době to bylo ale doslova zjevení.
Podstatné je, že v souvislosti s určitým uvolněním poměrů začátkem roku 1968 oslovil státní podnik Konzervárny a lihovary Praha vedení firmy Coca-Cola s návrhem licenční výroby v Československu, konkrétně v závodě Modřice.
Výroba Coca-Coly v ČSSR
V 60. letech se u nás již prodávala Kofola, která ale není kolovým nápojem v pravém smyslu. Tím byla až Aro Cola, která se na trhu objevila v roce 1967. Bylo ale jasné, že pro zákazníky bude pravá Coca-Cola mnohem větším lákadlem. V průběhu vyjednávání o podmínkách licenční výroby Coca-Coly u nás proběhla invaze vojsk Varšavské smlouvy, nová vládnoucí garnitura ho ale nezastavila.
Pro nastávající normalizaci byla totiž možnost nabídnout obyvatelům Coca-Colu dobrým způsobem, jak ukázat, že systém „nepleťte se nám do vládnutí a vaše životní úroveň poroste“ funguje. Navíc šlo samozřejmě o výdělečný byznys, a ne náhodou se již před Československem začala Coca-Cola vyrábět v Maďarsku, v Jugoslávii a v Bulharsku, stejně jako se v Sovětském svazu vyráběla Pepsi-Cola (i ona přišla v 70. letech do Československa, konkrétně na Slovensko).
Pokud by ale někdo čekal, že výroba Coca-Coly v Československu bude znamenat i to, že zde bude bez problémů dostupná, byl by asi překvapen. Je pravda, že poté co se Coca-Cola začala v Československu v roce 1971 vyrábět (projekt nabral oproti plánu určité zpoždění, neboť závod v Modřicích byl zprvu nevyhovující a firma povolila výrobu až po nezbytných změnách), se její dostupnost zlepšila. Je ale třeba to chápat tak, že zatím co předtím jí šlo sehnat skutečně jen na letišti, v mezinárodních vlacích, v Tuzexu nebo v exkluzivních hotelech, nyní se dostala i do restaurací a obchodů. Šlo však pouze o restaurace I. a II. cenové skupiny a několik málo obchodů ve velkých městech. V běžných samoobsluhách Cola nebyla. Co se týká ceny, tak ta byla až pětkrát až sedmkrát vyšší než u piva, Kofoly či jiných limonád. Coca-Cola byla tedy exkluzivním nápojem, který si mohli pravidelně dovolit jen ti nejbohatší a pro většinu lidí představovala jen občasné zpestření. Každá láhev (plechovky se u nás nevyráběly, ty byly dovozové) byla pro řadu tehdejších obyvatel cenným artiklem, který si schovávali na památku.
Na konci 80. let se výroba rozšířila i o Coca-Colu bez kofeinu a Colu s třešňovou příchutí (Cherry Coke), stejně jako u nás začala firma vyrábět i nápoje Lift a Cappy. S revolucí v roce 1989 přišlo otevření podnikatelského prostředí a s ním i otevření velkého závodu Coca-Cola v pražských Kyjích v roce 1993. To už je ale jiná kapitola.